na dně moří hoří
naše vina
tys dával snům jména
přivoněls´
k anglickému čaji
pološerem svitu provonělá
ostrovem v jarním tání
žaluje
včerejšku v kalendáři
Já poezii nerozumím, poezie není mým jazykem pro vyznání.
Ale poznám, když poezie zní jako hudba. Tvůj kousek poezie zní jako hudba. Hudba k člověku promlouvá bezeslov. A to je na poezii zvláštní a nepochopitelné :o)
Anelly, když přivoním ke tvé poesii, mám dojem jako bych tě znal odjakživa, tak křehce a intimně se mne tvé myšlenky niterně dotýkají... Děkuji...
Ale nemusím ti to psát pod každým dílem, viď že ne? :o)
