Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Vesele si mezeříme,
bavíme se, nevěříme,
že máme velké mezery…
Někdo je má ve vzdělání,
jiný v paměti – a shání
včerejší zašlé večery…
Jsou z nás mladí stachanovci,
rozhodně ne stádo ovcí,
které spěje na porážku…
Skunny je náš inkvizitor
a aby Sašovi líto
nebylo to – hraje f(l)rašku…
Oba slyšet na rádiu,
blahem jako vlci vyju,
jsou to draci neskuteční…
V pravěku jsou, v mezolitu,
v jeskynním luxusním bytu,
neustále někde řeční…
Ten, kdo hulí, to je Skunny,
kam se hrabou všechny klany
na ten hlavní na Mezeře…
Smutek s borůvkou se vadí,
škádlí se zde naši mladí,
nikdo nezabouchne dveře…
V prosinci se výlet chystá
a bude to dozajista
expedice se vším všudy…
Úsměv na rtrech vyloudíme,
někde v horách zabloudíme,
tak se ukaž, Skunny, kudy?
Tak jde o básnickou licenci, samozřejmě - ber to jako mírnou nadsázku :-))
Hlavní je ten závěr - aby Skunny věděl, kudy, když zabloudíme - jinak už skoro s jistotou potvrzuju, že bych ten prosinec jel :-))
Ano, Marku, je to veselé, ale: SkunnY rozhodně nehulí, SkunnY pouze kouří cigarety, ale s hulením nemá od svých 17ti let nic společného... :D A pak, SkunnY není inkvizitor, jen jsem občas drobátko prchlivej :D
tak já myslim, že je to téměř jediná možná varianta, jak zpracovat toto téma - v podobném duchu, a tak, že sis s tim dal takovou práci, a napsal tak dlouhej text, tak si to myslim bod zaslouží :D
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
