Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Pravils:
"Kde vůle je i cesta k úspěchu bývá."
A pravda! Mnoholi se za těmi slovy skrývá.
Jenže, zlato, bude to znít asi
střeleně,
ale tos nevěděl ještě o Jeleně
a jejím úspěšném
STvořiteli.
Radíš mi:
"Projeď se tramvají."
Jenže to víš, tu ústečáci už dávno nemají.
A to tehdá stačilo pár blbejch slůvek.
Místo toho křik, mrtvoly
a krev od borůvek
se do dějin
zapsaly.
Pověz mi...
"Že nevíš co na to říct?"
I já už bezmocně nechávám slzy týct.
A svou další vůli k ledu dávám,
myšlenky na dobrou básnířku
se prostě vzdávám...
Hotovo,
řekl John Merrick.
janajirasko:
doporučím jednu věc. Moje výplody choré mysli nečti. Jsou to duševní průjmy, které by měly úspěch možná někde v dobách středověkých... :-D
"Své smutky nedokážu vázat do kytek" a ani "neznám život nazpaměť jako verše vašich kultivovaných přátel" a už vůbec nejsem "pasačka poezie ani koštérka metafor"
tím co píšu se léčím...jednoduché. Je mi blbě, vezmu brk a pergamen, napíšu pár canců a zase je ten svět najednou strašně krásnej.
Všici mě tu můžou brát jako ten typický vzor jak se prostě psát nemá. :-D
Nicméně děkuji za těch pár vteřinek Tvého času a komentář.
Jo a názvy čti příště celé...tak dvojtečka pomlčka závorka = vychechtanej smajlík, což zas tak silně nepůsobí, oder??? :-D
úplně upřimně momentální emoce: jsem děsně zklamaná, protože mě nalákal ten název, v duchu jsem si říkala: jo, to by mohlo bejt něco!!! už mi šrotovaly hlavou pocity a dojmy a věci a činy... A pak? Cosi pod děsně silným názvem...
básníkem se člověk nestává, básníkem se člověk rodí...;) kolikrát jsem už tohle slyšela...
myslím, že není špatný když se na "techniku" básně podíváš...ale něco jiného je teorie a něco jiného praxe,že
a musím říct, že básně, které jsou bravůrně napsané jen po "technické" stránce...ve mně nevzbuzují žádné emoce...
prostě chce to nějakou rovnováhu...a psát a psát..ono se to časem třeba vyvrbí...;)
v téhle básničce se mi líbí různorodost jazyka, ale nějak špatně se mi to četlo...takže jsem na vážkách..ale těším se na další;)
To je hrozná škoda, že se domníváš, že dobrou básniřkou se můžeš stát tím, že se něco nadrtíš... Nadrtíš se možná techniku, ale ne prožitek a myšlenku ;)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
