Tvůj plný prs mám ještě ve své dlani, ale na přírodu přichází teď spaní, po dychtivém sténání, podzimní je tu usínání. Pryč je zeleň svěží i chvění, pryč všechno milenců chtění. To ještě léto žhavé neskončilo ani, a už časně, za svítání, hned s rosou ranní, chladivý vzdoušek ven mne vyhání. Vyjít ven, to stojí zato, letošní podzim je samé zlato. Jen mlžný opar dokáže tkát ze závojů mlhy tak lehký šat. Prodírám se mlhou ranní a vzpomínkám mým nic nebrání…
Po bujarém létě, tak plném chvění, na všechnu zeleň jak by přišlo tlení. Už i burčáku přišel čas a opilému nebi pohasíná jas. Vše pomaličku umírá a zimě dveře pootvírá. Jeleni v lese vedou boje samčí a listí barvami tam křičí a tančí valčík na rozloučenou s létem. Je to tak co svět stál světem. Babímu létu už umíráček zvoní, vše je vlhoučké a omamně voní. A padající listoví vtančí polonézu na podzimní bál - přišel čas rýmy, čaje a teplých šál. Spousta stromů se svlékáním se zdráhá, než docela vysvleče se, než bude nahá. Slunce vyšlo a plně už svítí, všude korálky rosy se třpytí. A tak barevně teď křičí lesy, kde jsi, má lásko, kde jsi? Vzdálená jsi jak planeta Pluto, tam je oranžově, tam zas žluto. A všechny odstíny hnědé, to snad ani malíř nesvede. Listoví hoří žlutými plamínky, to umírají na letní lásku vzpomínky… Mokře usínají mechy a žlutě remízky, uschly už milostných štáv penízky, ty zlaté mince letních lásek. Pryč vítr odvál každý vlásek. I slunce už zapomnělo, jak se kdysi zastydělo, když vláčně nahé uvidělo to zlatavé chmýří na tvé pleti… A teď beze studu i bez závěti, mlčky dává létu sbohem. A za každým rohem zní ozvěna tvého sténání, jako tvé polibky, jako tvé volání… Jak teskné loučení s láskou, co už není a co s roztaženými křídly létala modrou oblohou. Ty mraky za to nemohou, že i ptačí křídla se unaví, i láska churaví, než se uzdraví. A tak božské bylo začátkem léta s tebou do výšin nebe vzlétat…
Příroda nám zlatě stůně, cítím tu náruč, plnou vůně, od každé ženy trochu asi, tolik rozličných vůní ženské krásy. Ale nic nevoní tu, jako tvoje vlasy. A docela jistě vím, že nic nevoní jako tvůj klín. Až jsem se při své představě zastyděl, vůně všech žen, já přírodě tak záviděl… Ale nikde jsem tam necítil tebe, nikde smyslnou tvou vůni, ani v zrcadlech lesních tůní, ani v modravém blankytu nebe, tvé tmavomodré oči já nikde jsem tam neviděl…
Každá láska je krásná, každá bolí, šeptá tu tiše vítr v polích. S podzimem zlatým tiše usínám, tvé jméno na rtech svých mám. Svá slůvka ti šeptám, na nic se neptám a na dlani mám javorový list. Ale ty stejně nebudeš to číst…
Aby bylo jasno - ten zpupný komentář níže jsem psal já, autor díla, to jen zdejší nedočkavý systém mne mezitím neuctivě odhlásil. :o)
2008-01-05 22:39:21
Co k tomu dodat, Albi? Koukám jak jojo, byť tě zatím neposílám s malířským válečkem namalovat šmaham mnohem oprávněnější tvarůžky na většinu superprimitivních děl Yfči, Zvrhlíka a slečny Žolíkové.
Ale budu věcný - je to skutečný žal nad skutečně ztracenou láskou, zasazený do skutečného kousku naší vsi. Pak nemůže koketovat s kýčem. A myslím, že dílo hodnotíš čistě z úzkého úhlu básníka, zakládaje si u této poemy až příliš striktně na básnických regulích.
Leč obdivuji tě, jsi opravdové eso, žes (zatím jako jediný) prohlídl mé kalé oumysly - já se skutečně chtěl aspoň trochu přiblížit tebou zmíněnému stylu famózní básně v próze "Píseň o Bouřlivákovi", již jsem ve své stařecké demenci omylem přisuzoval Černyševskému... Nu, čto dělať? Kobylky zhoubné mi podle sežraly veškeré maso a ponechaly ochablému starci qečeři toliko chléb a hry... opravuji: máslo. A von se k tomu ten parádně uleželej tvarůžek docela sejde, žeo? :o)
Promiň, ale tohle je děsné. I když to uvádíš jako povídku, evidentně je to pokus o báseň v próze. Když se to umí, lze ji napsat skvěle (třeba Gorkého Píseň o Bouřlivákovi nebo Píseň o Sokolovi jsou literární skvosty.) Jenže tohle je obsahově absolutní kýč a forma je moc slabá. Rýmy zhusta násilné a rytmus (na rozdíl od toho Gorkého) chybí úplně. Sorry, ale tohle je syreček.
A propos, do přijatelného rozlišení jsem ti upravil a po sašovi poslal fotku do profilu - mělas ji naštorc a byla příliš veliká... Dík za zastavení a přeji ti krásný den! :o)
S podtitulem Povídání vážné i nevážné uvádí autorka ve své knize 101 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.
:
