Zimu nepřekřičíš

Když ti zima
na ústa položí svou chladnou bílou dlaň,
zavři oči.
Zavři srdce
před příkořími cizích kroků do tmy.

Obejmi lhostejnou nevidomost
jako dítě plyšového medvěda
uprostřed noci,

podzime

s očima hebce barevnýma
i ostře havraníma,
s očima, jež zírají
přes kalnou vodní hladinu.

Zaleskni se v panenkách
sáňkujících dětí,
na nahých siluetách lesa.
Ale
nepromlouvej jejich ústy.

Zimu nepřekřičíš -
když ti položí
na ústa svou chladnou bílou dlaň,
když ti zmrazí slova na jazyku
a teskný plískanicový smutek
si z dlouhé chvíle
kreslívá na okna.