Pohádková
Ať jde kam, jde, vždy je doma,
ruka, noha, ruka, noha,
hlava a ještě ocásek,
užívají si procházek.
Tělo si zatím doma hoví -
no tohle je život pohádkový.
Pohodová
Želva je vážně tvor velmi šťastný,
nemusí platil za nájem mastný,
užívá sama si své vlastní soukromí
a nikam nespěchá, nikam se nehoní.
Pro vrásky nepláče, nesčítá léta,
v krunýři v bezpečí užívá světa.
Smutná
Želví slzy z očí tečou,
srdce krunýř chtělo by,
nohy kamsi tělo vlečou,
snad smutek jednou přebolí.
Však želví slzy koulí se dál,
stékají k srdci v krunýři
a oči pálí a v srdci ten žár,
jen velký pád do tmy rozvíří.
Na želví slzy nebývá lék,
snad jenom čas je vysuší,
želvu teď mám jak vpálený cejch
a její krunýř na duši.
Zamilovaná
Já nezvu vás k sobě na motýly,
mám skvělou sbírku terárií!
Budete koukat, milá dámo!
O želvách vím vše, co je známo.
Vzrušením nebudete ani moct dýchat,
že nemají srst, tak snad ani kýchat.
Nemohu s vámi být ale den celý,
nestihl koupit bych pak čínské zelí.
Jste jistě hezká a i milá, zdá se,
sotva však stačíte té jejich kráse
Škoda, že nemáte krunýřek, dámo..
au! ...proč mě mlátíte? To není mi známo!
A že ten deštník se zlomil jí přeju
já už jen na želvy radši se směju.
Protestsong
V polévce želva plave nahá
a zlostně se dívá na jedlíka
a ten už po lžíci sahá
a želva teskně zanaříká:
"Sežer mě teda, ty jeden hajzle!
A já ti zaskočím a to s tebou majzne!
A budeš to mít a budem oba v pánu,
oba dva stejně , no a v tu ránu"
A jestli opravdu spravedlnost vždy čeká,
příště si lžíci veme zas želva na člověka.
