**MiMiNo**:Děkuji, těší mě, že se ti to líbí :)
Co se týče opakování "nechápu", tak jak už jsem psala, říkala jsem si, že pak bude mít větší intenzitu ten závěr...
A teď mi ujela omylem myš na odeslat, aniž bych napsala, co jsem chtěla, omluva...
S tou ukecaností máš nejspíš pravdu, osobně si myslím, že krátké básně mají obecně mnohem větší intenzitu. "Nechápu" jsem se rozhodla několikrát opakovat, aby pak pořádně vyzněl ten úplný závěr :) Děkuji ti za komentář, měj se hezky...
Mě se to taky moc líbí, jen mi trochu nesedí to pořád opakované "nechápu" .. ale skvělé fráze a dobře se to čte :)) a ten závěr .. "a nechápeš" je taky dobrýý :)
Mně to přijde moc ..."ukecané" ...zjednodušil bych ony myšlenky a trochu je zaobalil - ale jen můj skromný názor - já jsem takovej minimalista, noo :o)
Nezdá se mi začátek "své prosby zvracím" a opakování slova "nechápu" ...jinak to má něco do sebe, to joo :o)
Ahoj :) Děkuji za tvůj komentář :) No, ano "básník" (jestli se tak smím nazývat :) ) tím chtěl vyjádřit své pocity z jednoho vztahu. V podstatě, když to řeknu dost polopaticky a zcela nepoeticky :) je to o tom, když se dva člověci seznámí a každý od toho vztahu očekává něco jiného. Nechci tím vyloženě říci, že jeden chce s tím druhým chodit a druhý se s tím prvním jen kamarádit, to by bylo moc jednoduché a černobílé a tak to v životě nebývá. Prostě si každý představoval jinou formu přátelství. Je to z pohledu toho člověka, co od toho očekával něco víc a teď nechápe, proč to ten druhý tak necítí. Myslím, že smutek se dost podobá žaludeční nevolnosti (nebo teda mně, když je smutno, tak většinou zvracím :) ...takže jsem to tak pojala) Své prosby zvracím - prosím o vysvětlení, prosím o to, aby jsi to cítil jako já a v dalších slokách je pak nějak metaforicky znázorněno to zvracení - zvrací se z jízdy na kolotoči (kolotoč myšlenek - musím na to pořádm myslet), v prvních měsících těhotenství (něco jsem očekávala a to se nesplnilo), z otravy alkoholem (anděl s fialovou svatozáří - člověk, kterého jsem považala za anděla, měla jsem ho velmi ráda a přece to nebyl anděl - má fialovou svatozář a současně je pro mne fialová taková barva bláznů :) ), dlouhé jízdě autobusem (děravé sáčky - už není ani kam vylívat smutek), z toho, že vidíš zvracet někoho vedle sebe (jako když ti všichni kolem říkají, jak jsou nešťastní a to tě zrovna moc nepodoří), z přejezení (chleba s máslem, tahák na ruce, presso s mlíkem - to jsou pro mne takové ty klasické, tuctové věci - klaciské, tuctové, nudné vztahy, co už mě nebaví, chci vlastně někoho s fialovou svatozáří). Ten závěr je taková trochu parafráze na jeden citát, co zní nějak tak, že nabízet přátelství tomu, kdo chce lásku je jako nabízet chleba tomu, kdo chce umírá žízní (a on pije zázvorový čaj) Pije poslední šálek zázvorového čaje. Zázvor je nejlepší věc proti zvracení. :) A nechápe, co chci, ignoruje, nevšímá si, neuvědomuje si... No...dalo by se popisovat do nekonečna, ale mně se nechce, mimoto tě tahle strašlivá analýza už musí unavovat :) A taky ti chci nechat aspoň minimální prostor pro vlastní iterpretaci :) Ale moc děkuju za zastavení, vážím si toho, měj se hezky...
