Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Neustále mi opakuješ jak jsem krásná. Ale podívala jsi se někdy do zrcadla? Tvrdíš o sobě že jsi stará, že nejsi hezká. Kdybys tak mohla vidět to co já, když se na Tebe dívám. Ptáš se co vidím? Na první pohled mě upoutají Tvé rudé vlasy, které se Ti neposedně kroutí okolo drobného obličeje a velikánské, jiskrné, tmavé oči. Máš malý nos, trošku zdvižený nahoru, jako mají malé holčičky. Stěžuješ si, že máš velkou pusu, doslova od ucha k uchu. Ano to máš. Ale uvědomila jsi si někdy, že Tvé syté, plné rty lákají k polibku? Nejkrásnější jsi když se směješ! To vyniknou ty krásné vrásky okolo očí a pusy. Jaká je škoda že se tak málo směješ. Nejsi tlustá jak si myslíš. Máš malá ale zato souměrná a na pohled stále pevná prsa. K tomu úzký pas, široké boky a pevný zadek. Je Ti šestatřicet a mě polovička, ale máš sexapeal o kterém nevíš a já jo.
Jsi krásná žena. Jsi pro mě tím, čím je pro Basilla Hallwarda Dorian Gray! A stejně tak jako Hallward mám strach vyslovit to co cítím. Mám strach, že když to jednou vyslovím, stane se to skutečností. Když jsem s Tebou mé city k Tobě mě přerůstají a já Tě chci líbat, něžně, tak abys z toho vycítila, jak moc si Tě vážím a zároveň můj obrovský respekt k Tobě. Chtěla bych Tě hladit po vlasech a po tváři, ale nikde jinde, protože si Tě vážím. Jak moc mě mučí že to nemohu udělat. Nikdy bych si to nedovolila, ani náznakem, jsi přece o tolik starší než já! Vše bych zkazila. Ještě se nestalo že bych k nějáké ženě cítila něco podobného. Snívám o tom, že znáš mé myšlenky a že mě přesto neodsuzuješ.
Jak moc mě mrzí, že to nikdy nebudeš číst. Chtěla bych Ti říct: „Mám Tě ráda“ nebo „Jsi hezčí než si sama o sobě myslíš“. Ale neudělám to ze strachu, že můj tón hlasu, nebo výraz v mých očích, by prozradil mnohem víc. Možná by jsi se mi vysmála, možná by jsi mi odpustila. Možná by jsi mě odsoudila. A možná že by jsi mě nechala, abych Tě konečně políbila. Nikdy se to nedozvím, stejně jako Ty. Myslíš si že mě znáš. Ale kdybys mě doopravdy znala, naše přátelství už by nikdy nebylo tak hluboké, vážné, čisté, a možná by zaniklo úplně. Jsem vlastně docela ráda že mě neznáš ...
Takže změnila jsem kategorii z "naprosté krávoviny" na "próza-ostatní prozaické útvary" protože ve své podstatě je to "dopis" a já netušila kam jinam by se ještě dal zařadit. ZMĚNU JSEM UČINILA HLAVNĚ Z TOHO DŮVODU, ABY BYLO ZCELA ZŘEJMÉ, ŽE TENTO TEXT BYL PSÁN S VÁŽNÝM ÚMYSLEM, NIKOLI JAKO LEGRACE, Fairiella měla pravdu, když napsala, že předešlá kategorie tento text úplně shazuje. Omlouvám se za vzniklé nedorozumění jen jsem nevěděla kam s tím.
Za chyby se velmi omlouvám, nikdo to po mě nečetl. Myslím že nikomu koho znám bych to ani číst nedala. Nepochopili by mě. Názory, které jsem tu zatím pročítala mě potěšily a pochopení s jakým jsem se setkala mě překvapilo a povzbudilo. Tuto kategorii jsem zvolila proto, že Saša Gr. jednou napsal, že v próza je umělecká disciplína. A má samoozřejmě pravdu! Čekala jsem kritiku typu - citový výlev, nic kvalitního. On to opravdu výlev je a tak jsem zvolila tuto kategorii neboť kvalitou si sama nejsem příliž jistá.Samořejmě jsem se snažila, aby to "nějak vypadalo", ale spíš jsem se držela toho co cítím. Moc děkuji za všechny názory - pozitivní i negativní. Koneckonců kvůli názoru lidí, kteří mě naznají, kvůli pravdivému a upřímnému názoru jsem to tu zveřejnila.
Já nevím, ty pravopisný chyby bych připisovala dyslexii - a asi to po tobě někdo opravoval a na tyhle věci zapomněl (asi tam bylo víc chyb). Spíš to téma je dost šokující :D Ta kategorie varovala, vím ale stejně :))
Nedám ani bod, ani tvaroh, protože mám z toho takové divné pocity - protože zároveň to vypadá napsaný jakoby s vážným úmyslem, a zároveň ta kategorie, jako by to celý shazovala - a asi bude patrně správně za bé - je to celý sranda - ale přitom mi to ničím vtipný nepřipadá, spíš naprosto neobvyklý... mezi všemi těmi různými vztahy je tohle fakt dost neokoukaný - starší a mladá žena, no síla :)))
Zajímavé, ale ta čeština! (Jiskrnné, zdvyžený, zkutečností, by jsi, přítelství, uplně, chybějící interpunkce). Takové nakupení hrubek si žádá tvarůžek.
No nejse si jistá, že jsem to pochopila dobře, ale asi jo. Ale každopádně mě to oslovilo. Víš většina mých přátel je o dost mladší než já, s vrstevníky si nějak nerozumím a je příjemný zjistit, že"vy mladí"se dokážete dívat na lidi i takhle.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
