Archive, otevři se...
Otáčím žentour v stále stejném kruhu,
dávno jsem přestal hledat rozcestí.
Kolik mi ještě zbývá letokruhů,
než spořádaně dojdu ke štěstí?
Kolik mi ještě zbývá bolestí
a kolik pochyb podobného druhu?
Otáčím žentour v stále stejném kruhu,
dávno jsem přestal hledat rozcestí.
Uděl mi proto, prosím, za zásluhu
ještě dva kruhy kolem zápěstí,
ať nepodlehnu žádné neřesti,
ty, bože mezků připřažených k pluhu,
k žentouru, k stále témuž kruhu,
co nehledají dávno rozcestí...