Když byly Kačabě tři roky, padala z ní moudra. Ovšem jak běžel čas, její slovní projev začal nabírat zcela jiný směr. Proto se občas k hlodům z předškolního období vracím se slzou v očku:
"Tatínku, kde je Austrálie?"
"Když vyvrtáš tady v tom místě díru, tak vylezeš v Austrálii."
"Hm... a máš vrtačku?"
*
"Maminko, pones mě!"
"Proč?"
"Nemůžu chodit, tatínek mi ukous nožičky..."
"A co je tohle?"
"Kůže...".
*
(Na Petříně u pomníku K. H. Máchy:)
"Maminko, co je to za sochu?"
"To je básník Karel Hynek Mácha. Už je to moc let, co umřel..."
"A to byl tvůj manžel?"
*
"Ta vaše dcerka je taková roztomilá," rozplývá se soused, "je vidět, že se jí hodně věnujete."
"Snažím se," povídám pyšně a přijímám nabízenou cigaretu.
V tom okamžiku vtrhne do obýváku čtyřletá Kačaba a zvolá: "Stará, zahoď cígo a nakrm mě!"
*
"Mami, honem! Pálí se ti voda!"
*
Vyprávím pohádku. "A Karkulka šla a šla..."
"Až pošla," pokračuje Kačaba.
*
Když bylo Kátě pět let, rozhodla jsem se, že ji začnu učit anglicky.
"Ano se řekne anglicky yes. Zopakuj to."
"Jes."
"A ne se řekne..."
"...nežer," vyhrkla Kačaba.
*
"Maminko, proč je tady to v botě?"
"To je takový udělátko, abys neměla plochý nohy."
"A plochý prsa, viď!?!"
*
Ve školce.
"Káťo, paní učitelka mi říkala, že zlobíš víc než Robert..."
"To není vůbec pravda," rozčílila se, "ona říkala, že jsem daleko horší!"
*
Kačaba se na pískovišti dostala do konfliktu s o hlavu vyšším klukem:
"Hele, jestli mne budeš ještě otravovat, tak ti dám takovou ránu, že zaspíš důchod!"
*
Poprvé jsme ji odložili na celý víkend k babičce, neboť jsme tapetovali. Večer ležela v posteli a plakala.
"Tobě se stýská, viď?" zeptala se babička starostlivě.
"Ne, babi," zafňukala Kačaba, "já jsem se chtěla dívat na televizi a z postele na ni vůbec nevidím..."
*
Náš pes snědl, co neměl.
"Maminko, Daneček sežral ten lívanec a teď se asi poblije, viď?"
"No, Káťo, jak to mluvíš?" napomínám ji.
Kačaba se otáčí ke psovi.
"Dane, promiň, nezlob se."
Obrací se opět ke mně:
"Stejně se ale posere, viď!"
*
Bratranec ji šlehnul kopřivou.
"Co děláš, ty pitomečku?!?" zařvala. "Já nejsem pojištěná!"
*
Blbne na schodech u paneláku.
"Káťo, nech toho, jestli si zase rozbiješ hlavu, tak s tebou do nemocnice nepojedu!"
"Tak nejezdi, mamko. Vždyť máš nahoře jehlu a nit, tak mi to můžeš zašít doma..."
*
Přepočítávám si výplatu.
"Maminko, dej mi jednu!", ukazuje na tisícikorunu.
"Káťo, to jsou korunky, ty NEJSOU na hraní."
"Já to taky nechci na hraní. Já to chci na stříhání..."
*
"Maminko, jsi hloupá?" ptá se zvědavě.
"Ne."
"Maminko, jsi pitomá?"
"Ne."
"Maminko, já tě mám za to tolik ráda!"
*
"Mami, až budu velká, tak si nechám narůst velký prsa až na zem a budu s nima hrát fotbal..."
.
Kačaba ve vaně
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
