Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Když jsem se narodil
Tak má máma mi dala
Do kolíbky rum
A shit co kouřívala
Já na sudičky sral
A v kolchozu jsem makal
Teď mám jenom rádiovku
A zelenej zákal
Já jsem ten vesnickej balík
A slámu v botě mám
Když se budeš posmívat
Bebí ti udělám
Mám Zetor pětadvacet
Na něm židli z kuchyně
A tak jsem mega frajer
Tam u nás v dědině
Štěstí největší
Jsem zažil když jsem dojil
A tak jsem život svůj
S dobytkama spojil
Byl květen první máj
Mě holky byly putna
I když musím uznat přec
Že žádná není smutná
Já jsem ten vesnickej balík
A slámu v botě mám
Když se budeš posmívat
Bebí ti udělám
Mám Zetor pětadvacet
Na něm židli z kuchyně
A tak jsem mega frajer
Tam u nás v dědině
Na kole Favorit
Jsem do kravína pádil
A byl jsem jedinej
Co prsil se a radil
A tak mě předsedou
Udělali rádi
Tak jsem u krav u sena
Prodojil svý mládí
Já jsem ten vesnickej balík
A slámu v botě mám
Když se budeš posmívat
Bebí ti udělám
Mám Zetor pětadvacet
Na něm židli z kuchyně
A tak jsem mega frajer
Tam u nás v dědině
Teď jsem na odpis
A nemám ženu děti
Ten zkurvenej čas
Si po svym rychle letí
Co bych za to dal
Mít ženu a né krávy
Musím končit nezlobte se
Zrovna se tu trávim
Já jsem ten vesnickej balík
A slámu v botě mám
Když se budeš posmívat
Bebí ti udělám
Mám Zetor pětadvacet
Na něm židli z kuchyně
Byl jsem mega frajer
Ale jen v kravíně
kristina : jak jsem psal, vesnici mám rád (i moje máma je z vesnice originál), ale postava z tohohle textu (skutečně existuje) je takovej ten typische prasopes s rádiofkou a na tý pětadvacítce.. mno to se prostě musí vidět... Rozhodně jsem se tím nechtěl posmívat vesničanům ;) :D
Teda, takto odsuzovat lidi z vesnice... Já, coby hrdá vesničnda, se cítím velmi ponížená a uražená... Až já se jednou vyjádřím k Pražákům, asi nestačíte valit očima :-)