Výstavka samorostů

Jak je v hospodě drahé pivo a utopenci, tak já mám pořád moc málo peněz. To už ale víte. Minulý týden jsem ale udělal nápat nad nápady, protože mě napadlo, jak si trochu přividělat.
Řekl jsem si: Luboši, ty můj starý... totiž Luboši, peníze ti leží přímo před nosem!
A šel jsem do lesa a vzal si nůši. Vzal jsem si ji už doma, ne v tom lese, ale to jste asi pochopili. A jdu a jdu a najednou tam na zemi leží vývrat, Jestli jste nikdy neviděli vývrat, tak to je takový strom, co spadne, když moc fouká vítr. Leží na zemi a má nahoru kořeny. A právě o ty kořeny my šlo. Začal jsem je lámat a dávat do nůše a když jich bylo už tolik, že mi to přešlo jít počítat, tak jsem si tu nůši dal an záda a šel zase domů. Na dvorku jsem ty kořeny vysypal pod pumpu, zapumpoval a smyl z nich bláto a pak je nanosil do světnice a usušil sukní po nebožce. To já takhle její šaty používám. Je škoda, když něco jen tak leží ve skříni a nic se s tím nedělá. Někdy třeba vytřu sukní podlahu. Když češu jabka, dávám to do punčocháčů, to je jako dva spojené pytle a udrží to velkou váhu, protože je to ze silonu. A tak.
Když byly kořeny usušené, tak jsem je nalakoval. A bylo to. Když se nalakuje hezký kořen, tak vznikne věc, které se říká samorost. Většina lidí má samorosty moc ráda a ráda se na ně dívá. Já jsem ty moje samorosty narovnal na stůl a pod každý dal pivní tácek a na něj napsal jméno. Každý samorost totiž něco připomíná a právě proto se to lidem líbí.
Měl jsem tam: Špejbla, Hurvínka, hada, paní bez levé ruky, levou ruku (ono se to ulomilo), trakař, preclik, čertíka bertíka, Láďu a pár dalších, co nešlo pojmenovat. Pak už jsem jen přibyl na dveře ceduli:

Výstavka samorostů
Vstupné: 5,-
děti a vojsko za polovic!

Sednul jsem si na zem a čekal až někdo přijde. Dlouho se nic nedělo a pak šel okolo šilhavej co má knír a kulhá. Ceduli jsem nestačil schovat. Hned mi zamířil k chalupě a rachtal peněženkou a dal mi pětikorunu. Vyhodit jsem ho nemohl, pomluvil by mě ve vesnici.
Tak vlezl dovnitř do světnice a kouká na ty kořeny a pak mi začne lézt do hrnce na plotně jak tam byl oukrop. To jsem ho už vyrazil.
Nikdo další ten den už nepřišel. Až ráno. Představte si, byl to znovu Kulhavec a s ním přišel četník co měl na hlavě čepici a točil obuškem.
A ten četník řekl: Pane, vy zde na černo provozujete nějakou živnost, to musí přestat!
A pak jsme šli dovnitř a on řekl rozdělat v kamnech oheň a spálit ty klacky, tak se to spálilo a nebyla naštěstí pokuta, kdyby byla pokuta, nebylo by večer v hospodě pivo.
Já jak jsem ale chitrý, tak se mi podařilo ulejt Špejbla (strčil jsem ho do uhláku, když se kulhavej a četník nekoukali ). Jestli chcete, můžu vám ho prodat za 300,-