Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Vždycky jsem snil o ostrově,
kde se o nic nestarám,
kde si budu pěkně hovět
s divoškama jen já sám…
Slyším, jak ledovce tajou,
ach jo, moře spláchne mě,
a že nejsem žádnej paďour,
odlepím se od země…
Táhne mě to někam do hor,
kde je ještě sníh a led,
na Yettiho si dám pozor,
ještě by mě možná sved´…
Refrén:
Na plány mám plán,
budu velkej pán,
budu cestovat…
Nejsem nikde zván,
sbalím si svůj stan,
budu zvěstovat,
že všade dobře,
všade dobře,
všade dobře,
dobře,
doma je však líp…
Nechci poznat zblízka sopku,
i když říkaj, že prej spí,
probudí se a mám hrobku
sice zdarma, já chci žít…
Nebo vyberu si duny
a v poušti se zahrabu,
písku měl bych přímo tuny,
získal přízeň arabů…
Nevím, snad si nevyberu,
kde by žilo se mi líp,
asi skejsnu na mou věru,
tam, kde dávno hafan chcíp…
Jo, tohle už je mnohem lepší, to bych tam viděl asi tak o 200% radši :)))
Ono je někdy lepší používat profláklý "lásky-pásky", věř mi :))) Já hrozně nerad něco špekuluju, prostě to tam chci dát, tak to tam nacpu a fertik :))) Je to sice klišé, ale není to škrobený a umělý :)))
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
