Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
A víš co? Vážím si toho! Vážím si tvého "hodně subjektivního" názoru, protože jiné názory než "hodně subjetivní" jsou mi v poezii i kdekoli jinde podezřelé. Psal jsem to v těžké opilosti, resp jsem to našel na zadní straně vstupenky na hrad Špilberk, kterou jsem měl v kapse kalhot, v nichž jsem se ráno probudil s těžkou kocovinou. Bylo to mou rukou, takže jsem to napasl já. Nevím kdy a nevím proč. Tím to neomlouvám, chraň Bůh. Kdybych se k tomu nehlásil, nedával bych to sem. Hlásím se k tomu, protože i tenhle prvoplánový semtiment - to jsem já. A naprosto respektuju, že ne pro každého je to struna, která mu zní čistě.
Připadá mi to slabší. Sice asi silný prožitek, ale relativně banální verše. Ještě jsem Tě moc nečet, jen pár věcí z Orel velmi a ty se mi moc líbily, protože, ač jsou taky poměrně prosté, jdou na dřeň. (Pochopitelně, jak vidno dle bodů, je to hodně subjektivní...)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
