Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
nevím, mně to přijde pořád jen jako zpoetitovaná metafora...
reálně požívám podobné pocity, ale po zpětné reflexi vím, že ten duchovní zážitek je přítomný a vyvolaný mou sugescí a primitivnější stimulací...je to krásné...dokonalé...ale animálně přízračné...je to ve mně přítomno jakýmsi kolektivním vědomím či nevědomím...ne přítomností něčeho vyššího, k čemu bych došla pomalu intelektuální a duševní přípravou...když to reflektuju....ale myslím,že zrovna v bodě , kdy každá sexualitu vnímáme zcela jinak a individuálně je zcela určitě něco jiného a lepšího než kdybychom měly argumentovat o rasové segregaci černochů nebo o potratech:)))))))
ale jiste, je to dosahovani neceho mimo tebe... egoizmus ma dobru chut jen kdyz je v tebe samom a neublizujuc jinym ani tebe... milovani prece neni individualne osamocene... milovani je to tve "pozvednout se k bohu"...
byt s nim ruka v ruke, jeden duch... tva dusa s nim splyne a telo taky a mysel prestava myslet a byt umom, mysel se stava samotna...
ale ano...
...ale to není Bůh, vyšší síla, ne vnímání sama sebe v kontextu širšího světa..ale moje vlastní já..můj vlastní prožitek uvnitř sebe..ne dosahování něčeho mimo mě...nebo to ,že by se něco vyššího, co nepochází ze mě dotknulo mě samotné....je topro mě pouze pořád o mém intimním souzením a pochopením něčeho uvnitř sebe...protože pak pojmenování.."pozvednout se k Bohu" je jen metaforické..pořád je to něco egoistického (nemyšleno pejorativně) ale prostě něco osobního..sice úžasného jiného..ale pořád zcela individuálně osamoceného...
zvhledla si k bohu pri milovani? resp. tesne po nem? kdyz tvoje telo bylo pouhe telo a tva dusa byla nad tvym telem? kdyz tvuj pohled byl mimo reality, oci vzhlizeli k nebu a zrenicky byli rozsirene? kdyz si z niceho nic zacala plakat a skrutila sa do klbka a vzlykala a chvela a necela se nechat dotykat? kdyz si si cele to chveni nechala rozplynut v kazde bunce sveho tela a pak tva dusa se vratila s5? kdyz si v istem okamihu prestala myslet a stratila podivne pamät?
krempi...no...ale já zas tak nemyslím, že přes sexualitu nemůže člověk dosáhnout tak uplně něčeho zcela transcendentálního....otázka je, jak definuješ slovo transcendentální..jestli jako něco čistě jenom duchovního..nebo tak jako to vyznačuje přímo to slovo, jako něco člověka přesahujícího...ale sex je pro mě spíš tantrické vytržení než cokoliv jiného nebo spíše splynutí samo se sebou, .. a to je pro vrcholně intimní a vrcholně lidské(tedy ne člověka přesahující) zkloubení těla a ducha( zpoutání od tendence obracení k vyšším věcem mimo své id)... a ačkoliv to má ráz něčeho "vyššího"..pořád je to lidské...
je to spíš taková touha mít hlavu obrácenou nahoru..oprostit se od veškerého tělesna ( a tím nemíněna jen sexualita..já ji jako nijak nedémonizuji, ..to v mém případě nehrozí:)))) ale jen touha pochopit, nahlédnout, dotknout se...on to hezky ukázal Kundera v Nesmrtelnosti na těch dvou sestrách...mmm..už nevím, jak se jmenovaly:)Agnes? Veronica?:)miluju Kunderu:)
doufám,že to není moc zmatkozní:)
ale to je jen taková vsuvka v té básni..nosná myšlenka je jinde:))))))
ultro, ..jsem mela takovou novou a "dráždivou", jenže mi to páně mezera jaksi nevzala... brzo napravím:)
jsem asi tvůj freddie kruger..nebo ty můj, kdo ví:)))))
mikroB, krempi..thx....btw, MikroBe,...za kundou si stojím:))
nevím...jak jinak vyjádřit ten paradox..že člověk by chtěl dosáhnout něčeho vyššího, čistějšího, transcendentálního...obrací hlavu nahoru a sahá výš..ale vždycky si naryje obličej, protože ho pořád stahuje dolů jeho pudovost, sexualita a tělesnost...
Jo! Pravda, to jsi říkala! Fakt je to diuný, tohle vzájemný zdání se - asi jsme nějak telepaticky synchronizováni či co, mno :D
hele a lofkyňo, kde máš fotku vlastně? :o)
no ještě že ne žádný porno:)
s vlastní máti!:)
to by ti táta saša nasekal zadek:)))
ale já mám pocit, že se mi kdysi o tobě zdálo taky..je to nějaký čudný...:))))
Bohužel žádný porňo :D ...byli jsme u mě doma a povídali si. Mno vlastně to mám docela rozmlžený, tak nevím, co bylo pak...ale snad nic hvězdičkovýho :D Každopádně to bylo poprvé, co se mi zdálo o někom, koho neznám naživo...difný, mno :o)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
