Tympánová hora

V den posledního května, když noc se chýlí k času půlnočnímu, v tu dobu opouštějí duše zamilovaných těla znavená a odlétají na tympánovou horu, aby se nadechly syrových rytmů, kterými fauni zběsile doprovází příchozí tanečníky.

Hromy bouře tuto noc
rozpoltí temno nebe
aby za obzorem zazářila
s mohutným duněním
tympánová hora.

To je ten čas
kdy těla usnou bez duší svých
a zůstanou opuštěna
do času ranního.

Hejna modrých labutí
se z oblohy náhle vyloupnou
aby každá labuť
křikem přivolala
svého pocestného.

Tak všichni se snesou
do míst
kde se chvěje zem
v jeden ráz
aby vykročili k tanci smyslnému
neboť každá duše ví
že tančí
jednou za život.

A údery tympánů
v rytmu srdce zní
do času onoho
než zcela utichnou.