Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Leze leze po železe
plazí se a lidi veze.
Při zpoždění staví krátce,
visíš v ní jak na oprátce.
Na tyči se komíháš,
cizí loket v žebrech máš.
Smrdí to v ní jedna báseň
a někdo ti rozbil dáseň,
když na přechodu zastavila
a vnitřnosti si překroutila:
"Jak pískem z přesýpacích hodin,
sem tam si pasažérem hodim".
Ale už je tu ta slavná chvíle,
vystoupit musíš, už jsi u cíle!
Pár kopanců chytíš, jsi na odstřel
a pak ses volně na chodník rozprostřel.
Tak už je to dobrý! Zas se to zvládlo!
V hromadný dopravě jezdit je žrádlo!
Je to velmi aktuálbí (dopravní podnik opravdu musí řešit takové problémy), Jen si říkám, že tent text svádí k ercitaci, a tudíž y k ní měl inklinovat i zvukově:
Leze leze po železe
....
a někdo ti rozbil dáseň,
Až sem je to dobré, alr od další řádky se verš postupně natahuje
když na přechodu zastavila
a vnitřnosti si překroutila:
Zůstaňme v původním rytmu:
na přechodu zastavila,
vnitřnosti si překroutila:
"Jak pískem z přesýpacích hodin,
sem tam si pasažérem hodim".
-to je už na říkanku těžkopádně - recitovat se to dá, ale už to nebude mít ten spád.
Co s tím?
Jak na Sahaře vítr pískem
smýká tramvaj pružným tělem
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
