TOLUEN

Prolog ke sbírce:

Andrej Vojtěch Narcisku pro mě -------------------------------------------------------------------------------- Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí, jeden mě pomluví a jich deset chytá se kamene. Dám mu hned pivo a milost, ale až kameny v rukou jsou, dříve ne. a já: /žiju tiše pro pár dívek koukám z výše mám hrad z dřívek/ Teplo je u Vysockých, papír jde do kamen a Morgensterni ze sběrny popáté. Proč drbat Puškiny, vším vytřeli a tak je neznáte. a JÁ: /drbny tak rád zdravím v krámě klidně dvakrát pro mě za mě/ Šest miliard lidí tleská, dívčí ruce touží nad hlavami a chlapi rytmus drží zasněně. Andrej je mantra, Vojtěch vždy ob jedno novorozeně. A refrén! A všichni! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A ještě jednou! Jedem! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A sami! Poďte, poďté! ...... .....

To je ta noc
v níž tká sny
sama Arachné
divokou růží toluenu
a ty
v Dantově kočárkárně
našeho domu
rozpínáš křídla euforie
andělu z uschlých makovic
co donedávna stál
a plakal
v pekle té božské komedie
nad hrobem mého kamaráda

pak nezbytné nic
ustele v bílých postelích
extázi popelnic
komparzu nájemníků
počestných svědomí
a tiše vykročí
z ráje tvých pomalu
odpočítávaných
očí