Stárneš

 

A je to tady. Máš dnes narozeniny. Zase po roce můžeš slavit. Můžeš slavit, že stárneš... Můžeš se objímat s přáteli, všichni ti budou třást rukou a dostaneš dárečky. A přijde zase ta slavnostní chvíle. Dnes opět sfoukneš svíčky na svém dortu. Ale dnes jich bude o jednu více než loni. Připomene ti, že čas pořád běží… Čas běží a ty stárneš. Všichni stárneme.

Ano, čas - to je  ten nejvíce deprimující prostředek celého tvého života. Prostě to, co tě skoro pořád tak stresuje. A taky tě to omezuje. Omezuje to tvou dobu tady. Omezuje skoro všechno. Je to to jediné, co nikdy nezastavíš… Vyvolává deprese a dělá všude problémy. Ale s tím nic nenaděláš! Bohužel…

 

Dnes máš o svíčku více… Ukazuje ti, že času je pořád víc a víc, ale ty stárneš. A máš o naději méně, že se vrátí ta doba, kdy jsi sfukoval jen pár svíček. Stačil ti jen jeden slabý dech. Ta doba byla kouzelná… Bývala plná pohádek a fantazie. Mohl sis celé dny jen hrát. Měl jsi své představy a sny… Sny o bezstarostném životě na této Zemi. Jen samá spravedlnost, rovnoprávnost a žádné bezpráví, diskriminace ani šikana... Krásné a kouzelné představy o ničem. Byly to naivní sny, které se nikdy neměly splnit... Měl jsi sny a skoro žádné problémy. To byla doba! Doba tvého nádherného dětství. A pak přišla puberta… Začaly ti problémy a ta nádherná doba bezstarostnosti byla pryč. A byl to konec… Konec těm dětským hrám a krásným snům. Vše se rozplynulo jako pára nad hrncem. Je to pryč, nadobro pryč!

 

Teď máš narozeniny!!! Zapomeň dnes na tvé každodenní starosti a jen slav!  I když je co slavit? Proč my lidé toto slavíme? Má to smysl? Jsme tak naivní a hloupí… Třeba zvířata to nepotřebují, nevnímají svůj věk. Všiml sis toho? Mají o to snazší život. Mají o několik starostí méně. Nemusí si stěžovat, že nedopnou kalhoty… Nestojí každé ráno zděšeni před zrcadlem, aby si postěžovali na kruhy pod očima… Netrápí se kvůli nějaké té vrásce… Neřeší ani vypadávání vlasů, ba ani šediny… Nemusí se ostatním chlubit svými nemocemi… Nemají to zapotřebí. Nemají tyto problémy. Zato lidé ano... Ale lidstvo, jak jde vidět, tyto problémy a starosti prostě potřebuje. Lidstvo si asi nedokáže představit život bez nich. Je to úkol lidstva . Teda, aspoň to tak vypadá. Ale asi to nechápu… A nebo už sem fakt stará…

 

Máš zase o rok víc. Stárneš… A to je důvod k oslavě? Že jsi pořád blíže ke smrti? Tvůj život se pomalu krátí. Jsi o rok blíž k vlastnímu konci. Ale ne. Ty se nad tímto netrap! Máš dneska svůj výjimečný den… Nenechej si ho pokazit!!! Můžeš slavit. Slavit, že stárneš. A to můžeme slavit jen jednou za rok, tak si to užívej! No, jen do toho!

 

Dnes ti každý popřeje a dá ti dárek... Já ti chci popřát takto... Víš, chtěla bych ti  říct spíš něco jiného než ostatní… Vím, že stárneš… Ale já taky stárnu… To všichni. Nikdo se tomu nevyhne. Nemusíš se proto trápit… To právě naopak! Raduj se! Můžeš tu být, existovat! Užívej si života! Naplno se nadechni a žij! Je to přímo zázrak! Jsi tady s ostatními… Každé ráno se smíš probudit a otevřít oči. Rozhlédni se po tomto světě. Můžeš se hřát na stejným slunci a dýchat stejný vzduch. Máš možnosti jako nikdo! Víš, kolika lidem se toto ani nepovede? Kolik lidí ani jednou nemohlo otevřít oči a kouknout se okolo sebe? Tolik lidí se nemohlo ani narodit. A ty ano! Narodil ses... Měl jsi obrovské štěstí. Když jsi se narodil, neměl jsi vůbec nic, jen možnost být tu a ty jsi ji využil. Můžeš být šťastný na tomto místě jménem Svět. A mám na tebe ještě jednu prosbu... Zestárni se mnou…