Staré snímky

Líný sumec pořád ještě leží na dně,
štika mazaně odplula na dovolenou k moři
a rybáři na stoličkách
pokukují špendlíkovými dírkami
na zadní stranu omšelého snímku.

(Ta fotografie musela někde viset za růžky)

Možná,
že letos vystoupí voda
mnohem výš než byla tenkrát
a konečně smyje špínu z bosých nohou,
jak jsme vyháněli havěť z  úkrytu.

Co bychom ještě mohli
amputovat,
aby z nedalekých pískovcových skal
přilétl mořský orel,
na návnadu z čerstvého masa a krve?

(Tady mám nezapálenou cigaretu za uchem)

Přeli jsme se hodně dlouho,
kolikrát přesně za vteřinu otevřou
rybí skřele bránu do Vesmíru,
až nakonec rozvířená hladina sebrala oheň,
docela obyčejnou krabičku zápalek.

Milion let může být málo,
abychom se naučili
rozlišovat mrtvé od živých.

Půjdu, svým pomalým krokem,
pro suché sirky do trafiky.