Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Stín nad postelí,
strhaná prostěradla,
ve váze kytka zvadlá,
a čas, jenž sdělí… padla…
Odbíjí srdce půlnoc, ráno,
křik dětí se vrývá do mozku,
té hodné – které rána s ranou
splývají – a oči planou – zkus
zahlédnout, jak trpí klidně,
pět dní týdně, prý je svatou,
smrtka přistupuje vlídně,
konec řevu, „to máš za to,
za to, jak jsi trpělivá,
za to, že jseš, kým nemáš být,
zabíjíš – a sama živá
se ptáš, proč znovu nezabít…
Nevábí tě, pro co žiješ,
za bestii tě budou mít,
cit, láska a energie,
hnijí v tobě, jsi hrobem tmy,
usycháš, kde jiný vláhu
srká, pije, hltá, loká,
pokaž vše, patrone vrahů,
zahub zášť, slyš, to je rozkaz…“
„Už nemůžu, život chráním,
nakonec ho všem jen beru,
v džberu svědomí je špína,
kde volba je, já nevyberu
vůbec nic, můj svět je vina…“
Vše vypralo se
a povléklo se znovu,
ticho oddalo se slovům,
vše je krásné zase…
Lovkyně: Dovolím si jen namítnout, že nic nepajcuju - je to můj pohled, má volba slov, mé představy - epigonství si představuju jinak - můžeš mi vytknout milióny věcí, ale tohle ne :-)) D.
v tomto oldschoolovém deklamačním stylu, co mohlo být nejlepšího napsáno bylo napsáno...ale na druhou stranu...když se někdo učí malovat, tak také zezačátku jenom duplikuje obrazy...
veľmi sa mi páčilo...
možno fakt začnem posielať avíza na kritiku adminom, aby som sa stala redaktorom a tak výrečným vecičkám dala tužku...
žertuji, já se skutečne na odbornou kritiku básni necítim, jen vím, že tohle se mi líbilo víc, než múžu vyjadřit bodem...
tak snad sem to řekla jasne?
:D
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
