Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Mne toto přijde dosti prvoplánové ...rýmování je místy bědné ( doléhá / rozpřáhá ) :o( ...místy to má takové "říkačkózní" tendence. Myslím si, že popud k sestavení tohoto dílka dalo sestavení té třikráte zopakované části "mrtvá těla...." - autorovi se líbila, tak to (poněkud kostrbatě) rozšířil o ten "zbytek". Btw ...máš tam mrtý místo mrtvý a mrtých místo mrtvých - snad se mi to nezdá, ale fakt to tady takhle vidím :o)
Chybí mi soulad v rytmu, respektive rytmus jako takový. Napíšeš jeden rytmický verš a pod něj hodíš úplně jiný druh rytmu... ani počet slabik se ti neshoduje. Působí to rozkopaně a když si to chci pak nahlas přečíst, nepříjemně to skřípe. Krom toho "doléhá" "rozpřahá" je jen asonance. A co "ústa snědly" a "mrtých knih"?
Obsah se dá pak přes formu jen opravdu těžce vnímat, nicméně i po několikerém přečtení se mi zdá, že ani autor přesně neví, co chtěl vlastně říct, chybí pointa a taky mi chybí nějaký pocit nebo stěžejní bod, kterého bych se mohla zachytit. Takové veršování, aniž víš o čem, řekla bych...
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
