Chtěl jsem si chytit anděla
však křídla chyběla mé touze
ve vzpomínkách deziluze
bílých voskovic dozněla
ta chvíle co v tichu ulpěla
z kořenů kamení se valí
stíny psů měsíc nezahalí
chtěl jsem si chytit anděla
jen malá chvíle chyběla
nad kapkami vosku svítá
odpověď vzpomínky si sčítá
tu pravdu jenž zaznít neměla
smutně rdousím ptáčata
létání schopnost mi odňata
chtěl jsem si chytit anděla
mi to zmazalo, ešte raz:
viem, že mám komentovať konkrétne... poézii veľmi nerozumiem a tak konkrétna nebudem. Snáď neva, ale táto sa mi veľmi páči.... som dala bod...
Musim říct, že ačkoli nemám anděly moc v lásce...tohle dílo se mi líbí, na rozdíl od ostatních"komentujících" mi ten rytmus tak špatnej nepřijde, dobře se mi četla.
A proč nevhodní...jo je fakt, že trochu smrdíme a máme blech, ale to psi třeba taky a kolik jich mezi lidma...a s andělama je děsná nuda, pořád si jen sedí na těch svých obláčcích, čučí do nebe, koulí očima a kvílej si nějaký chóry, či co. A navíc jsou to děsný nemehla...pořád od někud někam padají...
S podtitulem Povídání vážné i nevážné uvádí autorka ve své knize 101 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.
:
