ŘÍJEN

Prolog ke sbírce:

Andrej Vojtěch Narcisku pro mě -------------------------------------------------------------------------------- Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí, jeden mě pomluví a jich deset chytá se kamene. Dám mu hned pivo a milost, ale až kameny v rukou jsou, dříve ne. a já: /žiju tiše pro pár dívek koukám z výše mám hrad z dřívek/ Teplo je u Vysockých, papír jde do kamen a Morgensterni ze sběrny popáté. Proč drbat Puškiny, vším vytřeli a tak je neznáte. a JÁ: /drbny tak rád zdravím v krámě klidně dvakrát pro mě za mě/ Šest miliard lidí tleská, dívčí ruce touží nad hlavami a chlapi rytmus drží zasněně. Andrej je mantra, Vojtěch vždy ob jedno novorozeně. A refrén! A všichni! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A ještě jednou! Jedem! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A sami! Poďte, poďté! ...... .....

Chmýří se.
Po babím létu
babský pláč.
Za nehty černý půlměsíc
mám já
a havran v sadu
Strom
pod nímž se ukrývám
bičuje průvan
do nahých zad
za to, že opadal
a že tu moknu

V ulicích první demonstrace
chladu
a srážka s mlhou
a první mrtví v kalu
jsou dělnice
z úlu odnaproti
Na tváři chmýří se
babího léta žal
a v blátě
kde jsem chvilku stál
zůstaly míry na rakev
mým letním náladám