Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Andrej Vojtěch
Narcisku pro mě
--------------------------------------------------------------------------------
Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí,
jeden mě pomluví
a jich deset chytá se kamene.
Dám mu hned pivo a milost,
ale až kameny v rukou jsou, dříve ne.
a já:
/žiju tiše
pro pár dívek
koukám z výše
mám hrad z dřívek/
Teplo je u Vysockých,
papír jde do kamen
a Morgensterni ze sběrny popáté.
Proč drbat Puškiny,
vším vytřeli a tak je neznáte.
a JÁ:
/drbny tak rád
zdravím v krámě
klidně dvakrát
pro mě za mě/
Šest miliard lidí tleská,
dívčí ruce touží nad hlavami
a chlapi rytmus drží zasněně.
Andrej je mantra,
Vojtěch vždy ob jedno novorozeně.
A refrén! A všichni!
/chci od vás květ
chci též hluší
bejsbolkou pět
ran po duši/
A ještě jednou! Jedem!
/chci od vás květ
chci též hluší
bejsbolkou pět
ran po duši/
A sami! Poďte, poďté!
......
.....
Lidičky! Tak tohle vám musím zaveršovat!
Dneska ráno
jsem měl chuť se na všechno vysrat!
A tak jsem šel.
Sedl jsem si a koukal na kytičkovanou
tapetu
(já nemám rád kytičkovaný tapety a řeči,
ale znáte to
maminky mají vždycky pravdu
a hebounký, voňavý ruce
a cestičky na tváři krumplovaný
od slziček)
Sedím
a rukou si hrabu v rozkroku (dámy prominou)
v tom mechu ještě ulepeným
z toho,jak jsem se udělal v noci
Přičich jsem si k těm vyhoněným prstům
a ucítil jsem všechny mý bývalý lásky
a rozhodl se je spláchnout!
První, jednu čičolínu z Dolních Věstonic.
Kluci, to byla bomba!
Když nade mnou skláněla ty svý obrovský venuše
byl jsem jak malý pluto
podělanej strachem
nešlo kam utýct
za stěnou vřískala planeta nova
a pod náma propadla zem
Tohle ji nezapomenu!
A potom Hanku...
měla nohy jak sloupy
z kolosea
...a pak, pýcha a pád
(jako už tolikrát, jako už tolikrát)
Maruško promiň, ale tebe taky
Chtělas mě vzít za ruku
a zdolat poušť
a prolomit ledy
(tvýho lenivýho srdce!)
Jano?
No comment!
Za chvilku pojedeš!
Alenko
s tebou jsem odentroval řadu
chemických a digitálních nocí
číslo za číslem
a přitom jsi dobře věděla,
že jsem blbej na matiku!
Znásobeno, sečteno, vyděleno, podtrženo:
Vykasej si sukni! Hihihi, dnes naposled!
Ach, lásky moje
tolik věcí z vás se zdálo nekonečných
jako tráva v trávě...
Kdybyste se nestaraly
o mě
nestaral bych se já o vás.
Od nudy k nudě
by vedla vaše cesta
po Svaté zemi princezny Núf
daleko od mých stop,
spermatu a hoven
Při řekách babylonských,
čekajíce, byste plakávaly
a volaly: Smiluj se, Printe, Synu Davidův!
mne ta vulgarita neva...jen neznám takového printa
ale zajímavé
na písmoni by to bylo určo v indispozicích :o)
Závěr je čupr!
"Od nudy k nudě
by vedla vaše cesta
po Svaté zemi princezny Núf
daleko od mých stop,
spermatu a hoven
Při řekách babylonských,
čekajíce, byste plakávaly
a volaly: Smiluj se, Printe, Synu Davidův!
slabý, je tam pár silnejch monetů, ale celkově bych to prošrtal, na printa slabý :P
ta vulgarita by nevadila, ale zdá se mi že nekoresponduje s básní, respektive není její integrální součástí, je tam jakoby vynucená, navíc, prostě mi tam nesedí mno :)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
