Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Čas od času,
třeba v neděli ráno,
pusťte ho k sobě dovnitř,
poutníka v rozvalinách,
ne nepodobných kamenným kvádrům
starobylého sídelního města,
například Kartága,
s podpěrami ukotvenými
ve vrstvách mlčení a zmaru.
Osamělý poutník v roztrhaném plášti,
bude stát nad kuchyňským kotlíkem,
v němž nepatrné pleskání
příboje o připoutanou veslici
navodí přízračnou atmosféru.
Neřekli ti nic?...
zeptá se vás, příchozích.
A jeho úsměv
se začne klikatit
od okraje k okraji,
mezi brokátem
a divoce rostoucí přesličkou.
ok, midi, to bych jako bral. jinak asi to bylo směřováno hodně mě, čili prosím příště poslat mi avízo :)
jinak samozřejmě nemám nic proti různým druhům psaní, myslím, že všehcny mají své místo, včetně veršovaných kuchařek (udělat to dobře znamená psát poezii, protože něco takového je nsmírně náročné na schopnost autora vyjadřovat se ve zkratce a precizně)
u básní preferuji lyričtější formy, ale pokud je napsáno dobře, pak má své opodstatnění skoro cokoliv.
Vítej midi, jsem rád, že jsi k nám zavítal. Já Tvůj způsob psaní znám a vím, že je v něm vždy něco, co ho odlišuje od "normální" prózy. Jen někdy je nelaskavý čtenář líný přemýšlet(což je dnes i můj případ) a hodnocení pak není.
Ať se Ti tady líbí.
Nejsem netrpělivý a nejsem nováček na serverech podobného ražení, vím tedy, jak to chodí :-) Vzhledem k internetové grafomanii, kterou pomáhám rozmnožovat ostatně i já, je vůbec zázrak každá odezva... a koneckonců nejde jen o tu nadprodukci, ale taky o to, že někdo má rád vdolky, někdo holky. Každému se nemůže líbit všechno.
Výtku, že můj text je příliš prozaický, beru. Taky to vím. Jsem asi více prozaik než básník :-), navíc jsem líný a mám malou motivaci na psaní, psát dneska prózu, to je příliš velká otročina.
Psal jsem o tom jinde a dávno, napastuju sem kus mého textu:
Existují umělecké texty někde na pomezí prózy a poezie, existuje poetická próza jakož i existují básně v próze, nazývejme to jak chceme, na názvech nezáleží, důležitý je jev. Neodmítám a nezavrhuju vázánou formu poezie, ale úmyslně se snažím vyjadřovat hodně blízko próze, bez na první pohled zjevných atributů toho, co vnímáme jako poezii (jen tak mimochodem, když někdo napíše veršovanou, rýmovanou kuchařku s recepty na vaření, budeme to vnímat jako poezii?). Je možné, že občas sklouznu příliš daleko na hraně a zcela určitě je na vině také moje vyjadřovací neumělost... protože jsem naturelem takovej prostřední člověk (=midi), nemám dost emocionálního vzepětí ani imaginace ani talentu, zůstávám programově (z nouze nectnost?) u civilního projevu, který se snažím oprostit od příliš divokých barev... mám rád klid a snažím se neklid v sobě krotit. Někdo někde jinde moje výtvory charakterizoval jako šedivé... možná. Já se snažím spíš o pastelové tóny. Toť vše.
Omlouvám se za ty dlouhé cancy, snad je to naposled. Spustil jsem se ze řetězu při příležitosti vložení svého prvního dílka zde...žádnej strach, že to tady budu spamovat :-)
Máme dvě redakce, nakladatelskou - která zvýrazňuje díla, jež podle ní mají na knižní vydání, uživatelskou, což je skupina dobrovolníků, kteří dle svého uvážení hodnotí to, co je zaujme a vytváří tak vlastní výběr.
Tolik k Jardovým desinformacím a nyní k básni:
Na můj vkus je příliš prozaická, upovídaná a má takovej jednoduchej plán. Líbí se mi poslední strofa, ta je nejbásnivější.
Jinak dneska je venku krásně, řekněme, že cca do 16:00 lidi pracovali a pak šli třeba ven, nebo něco, případně se milujou, co já vím. Nebo se sem sice pověsí, ale vedro v mozku jim nedovolí kompetentně hodnotit poezii.
Je dobře, pokud nesmrděj u PC jako já, taxe nedivme, že bude v těchto parných dnech méně kritik, je to v zájmu zdraví obyvatelstva.:-) Jdu poslouchat ptáky na zahradu.
nojo, Petře
chceš reflexi?
máš ji mít
tady ji má jen komunita
maj 20 redakcí a výsledek?
jejich logo sem dal na svý stránky proto, že sem chodím
a nelžu
a nedělám ze sebe blba
neb jím sem, že jo
ostatně netový tuláci poznaj, že jo
(utrain... se na lit neozve, a ne, ale občas má fajn věci
doporučuju
ketums neznám, spíš si hraje, řek bych)
dík za zakomponovou připomínku k dílu, je takhle vyzrálý a odžitý, se zakončením co odpovídá
....neřekli ti nic?
řeknu já, je to fajn, dospělá věc
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
