Pane, vy s lehkostí letního vánku
skládáte slovíčka laskavá.
Vaše však srdce má ledovou schránku
a vaše duše je zčernalá.
Chtěla jsem pane, snad vás i milovat,
chtěla jsem uvěřit, vaši hru hrát.
Asi jsem neměla vzdušný hrad malovat,
vy totiž umíte jen a jen lhát.
Co vám kdo nabídne, berete hned,
vaše hra má moc divná pravidla.
Odplatou za všechno dáváte jed,
zloby a msty zvedáte stavidla.
Nechte si , pane, svou lakomou lásku
a nechte si srdce proměnit v led.
Snad jednou potkáte bezcitnou krásku,
která vám vezme všechno- a hned.
Já vám to, pane, mohu jen přát,
i když to není přespříliš hezké.
Chci laskat toho, kdo má mě rád,
kdo při mně stojí, když je mi teskně.
Vy jste jen zlatavý kočičí šmuk
a já mám ráda lesk drahého kovu.
A tak vám ,pane, už ani muk
opravdu neřeknu k tomu.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
