Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
A to my máme s Láďou ještě jednoho takového kamaráda. On bydlí na druhém konci vesnice hned vedle Vávrova stavení. Má knír a trochu kulhá. Ale ne moc. A my jak ho máme s Láďou rádi, tak mu děláme různé veslé naschvály. Z kamarádství. Jednou jsem našel v lese mraveniště, jestli víte co to je. Vypadá to jako hromada jehličí. A to všechno, úplně všechno nanosili mravenci. Je to jakoby takovej mravenčí dům. Mravenci jsou uvnitř. No a já jsem našel to mraveniště hned kousek od mého mysliveckého posedu. Napadlo mě, že by se dal udělat vtipný vtip. Vysypal jsem z bandasky borůvky ( to jsem vám zapomněl říct, že jsem ten den byl na borůvkách ) a nabral do ní to mraveniště. Uvnitř bylo asi tři milióny mravenců! Rychle jsem s tím pospíchal k tomu našemu kamarádovi. A nasypal mu je oknem do ložnice. Ten kamarád byl zrovna uvnitř a hrozně se rozzlobil. Něěco začal křičet, ale já jsem si zrovna půjčoval z jeho hromady pár polínek na zátop, tak jsem se na ta slova nemohl soustředit. On vůbec nepochopil, že to byl jen vtipný vtip. Vyběhl z domu. Měl na sobě: Kabát, šálku, čepici, kalhoty a gumáky. A v ruce měl: Motyku. A běžel za mnou. Já jsem i s polínkama (asi jenom deset jsem si jich půjčil) rychle utíkal pryč. Dopadlo to dobře. Jak ten kamarád kulhá, tak nemůže rychle běžet. To on kulhá, jak na něj jednou Láďa z kamarádství bafnul, když jsme šli z hospody. On se leknul a spadnul do toho příkopu u Jardy, jak tam vždycky všichni chlapi, co spolu chodíme, čůráme, když jdeme z hospody. A on si tam ten kamarád trošku zlomil nohu. Ale za to mohly ty jeho špatné boty, jak pořád nosí a nemůže si koupit nové, protože si od něj pořád chodíme půjčovat peníze na benzín do mopedu. Jinak bych vám ještě rád řekl, že nevím, jak se ten kamarád jmenuje, nějak jsem to zapomněl. A dneska jsem měl k obědu jelito. S křenem, hořčicí a snědl jsem k němu dva krajíce úterního chleba z Plockovic. Ten je nejlepší, protože dlouho vydrží.
Tak se mějte, lidi a pozdravujte tam u vás od Luboše!
Pridavam se k te otrepane frazi, ale zaroven me uklidnuje, ze dnes je jiz 26.1. a na Mezere se mezitim neobjevilo nic dalsiho. Takze to vypada, ze Lubos asi neni mentalne retardovany a konecne pochopil to, co uz mu jini psali u prvni povidky.
Tentokrát musím chca nechca oponovat sašovi a přidat se k názoru pana kolegy Dalka...
Na tato "díla" se dá použít otřepaná fráze, že opakovaný vtip už není vtipem.
Věc názoru, já myslím že povídky jsou to celkem fajn. A z mýho pohledu to lepší, z toho, co se tu objevuje.Ta stylizace je povedená. Je to cyklus, mno, takže je toho povícero. Ovšem nestíhám to číst všechno, tak nevím, zda už autor nevykrádá sám sebe.
Možná Ti, Daleku, vadí i ta četnost, ale to je obecně problém publikování vícero děl v krátkém časovém sledu, což chceme v budoucnu trochu pořešit. Nicméně byli tu i jiní kteří publikovali (občas publikují ) díla vysloveně špatná a ve větší kvantitě. (doufám, že se to nedá vztáhnout i na mě protože i já čas od času zaspammuju :-)
Milý myslivče Luboši.
Tvá , na odiv stavěná idiocie byla vtipná , pokud se jednalo o jeden , dva příspěvky. Pokračování už není vtipné, ale spíše únavné. Doufám, že tento styl se už na těchto stránkách nebude objevovat a nahradí ho jiný, inteligentnější.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
