Poema o dívce s labutí
Ta tam je doba zralých malin a do cimbuří panelů, aut a šalin vtéká hotová řeka (a vzadu louka dolů z kopce zeleně stéká). Ta dívka měla prima nápad, od města se vydat na západ. Pryč! Svléci si už panelů vestu a k rybníku se vydat na cestu! Paneláky studí ji svým chladem, jen kousek od luk, co leží tu ladem.
V ráji jsou labutě andělsky bílé a křídla motýlí. Se skicákem svým, bude tam už za chvíli. Dolů klikatí se cestička a nikde ani človíčka… S velkoměstem za zády, dostává se do nálady. Pel motýlích křídel štastne polyká, až celá duše se jí něhou zalyká. A modrá vážka, směle kolem letící, ruměnec namalovala jí na líci.
V poli oráč žehlí strniště se dvěma valachy a dívka naše ocitá se u rybníka s palachy a s rákosí zeleného rámem. Zde nejhezčí je rosa nad ránem a každá labuť je víc, než krotká. Snad ji tu i dneska potká (to by byla krásná fotka!)… A labuť jí už plave vstříc, na nic kolem nehledíc. I dalších labutí je tu spousta. Děvče hned rohlíků sousta nabízí labuti a té je to po chuti. Labuť jak sníh je bílá, v dívce se narodila síla, jen se pustit do svého díla. Labuť jí jako manekýna pózuje. Malířka malá tiše se raduje a do prstů bere kus černého uhle. Chvilku volně, tu zas ztuhle, do skicáku, s jazýčkem venku, za malou chvilenku labuť maluje. A zápěstím svým útlým kontury čar vláčně rozmazuje. S křikem kachen ozvěnou, kreslí i vodu zelenou.
Pak polehoučku, se vzrušeným dechem, vrací se domů bosky měkkým mechem. Něžné oči pomněnek jí svítí a v srdéčku rozkvétá jí kvítí. Vlasy černočerné má, nádherná je a něžná, v té chvíli vypadá jak skutečná kněžna… A její vlasy havraní lesknou se tam ve stráni. Prázdniny už končí a podzimní začíná vlání. Spěchá domů, už nemá stání.
A konečně je zase doma. Večeři zhltla plnýma rtoma a ve vaně za chvíli smyje i pel motýlí. V koupelně voňavé pěny je nevěstou. A do ložnice své cestou, hledá nějaký háček. Nebo rýsováček? S kresbou v ruce, rozevlátá, ke svému lůžku teď chvátá. Nikdo na ni nenaléhá, pomaličku si uléhá a obrázek na zdi očima hladí. Jak krásně jim to spolu ladí… Dnes nikdo spát ji nenutí. Polštář měkký přivine k sobě. Už usnuly a spí tu obě - dívka i s labutí…
