Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Řekl bych, že striktní trvání na maličkostech a pravidlech je...unfér (:-)) Krásně to ukazují autoři na stránce http://hajku.blackhost.cz/. Zvrhlíku, Ty zam raději nechoď, protože by se to mohlo podepsat na Tvém duševním zdraví (:-D) (nic ve zlém)
A navíc tu nevidím žádný protiklad/kontrast, který by v haiku měl být. (Ale třeba jsem slepý. Mě se to občas stává.:) )
"Jako základní pravidlo (v hrubých obrysech, bez detailů) pro tvorbu dílka, které má právo nazývat se haiku platí to, co formuloval ve svých 4 bodech teoretik, znalec a odborník na haiku W. Bodmershof. V tomto případě se jedná o klasickou stavbu lit. dílka, bez (samozřejmého) zohlednění dalších formálních prvků jako příroda, kigo, kireji...atd.
a/ obraz
b/ protiklad
c/ pohyb
d/ To ("duch haiku", podstata haiku)"
Jelen: Otázka je jak moc je ten překlad věrný. A pokud byly do soutěže připuštěny výtvory, které autor Dharmových tuláků označuje jako západní haiku, pak zmatení pojmů může být dokonalé. (nevím jaké bylo zadání soutěže a kvalitu porotců taky nemohu posoudit) PS: I když připustím metaforu v haiku (nejsem žádnej odborník můžu se mýlit) - tak mezi cinkat a ruce vidím rozdíl - cinkat můžou i luční zvonky, kdežto ruce jsou pro mě příznačné svým antropomorfismem (opice nemá podle mě ruce, ale pracky, ale to už je o úhlu pohledu) Prostě necpat do přírody nic lidského.
PS: Učit se jak psát haiku podle překladů japonských originálů není zrovna košér. No ale co nám zbývá, když jen málokdo z nás umí japonsky.
Zkrátka a dobře slovo ruce v tomto kontextu považuju v lepším případě na hraně, aby se dílko mohlo vejít do škatulky haiku (do západního haiku se vejde téměř všechno - je to pojem podle mně příliš široký), v horším případě vnáší do východní poetiky západní móresy. :)
Zkrátka na mě osobně slovo ruce působilo v daném kontextu jako pěst na oko, ale koukám, že to bude jen můj (první) dojem.
Nejsem dogmatik, abych to "haiku" zavrhl kvůli jednomu slovu, ale jsou minimálně dva důvody proč je to minimálně na hraně mezi západní a východní poetikou. (imho)
1) metafora
2) vnášení lidského pohledu (a to bych viděl jako závažnější problém než ten první) do přírody
Výborné haiku. Stránku, na kterou odkazuje Zvrhlík, mám v oblíbených. Jím kritizovaný druhý řádek pravidla připouštějí, neboť tady jde o to, že větve jabloní můžou ve větru vypadat jako houf mávajících rukou - jde o skrytou metaforu, čtenář nemusí zapojit fantazii, aby ten obraz uviděl. Navíc jsem na zmiňovaném webbu u několika (z mnoha publikovaných) ukázkových haiku na metafory (samozřejmě ne na klasické metafory obsahující jinotaje, jelikož v haiku nemá jinotaj co dělat) narazil. Například 3. cenu v mezinárodní soutěži Croatia 2006 získalo haiku s jasnou metaforou:
Zimní rozednívání.
Sluneční paprsky cinkají
o rampouchy.
Antonia Kazalamheva, Bulgaria
Nebo můžou sluneční paprsky cinkat?
Myslím, že myslivec se nevklínil absolutně nikam, dokonce bych řekla, že je úplně mimo veškeré cykly a zařazení vůbec...je to podle mého recesista nonplusultra a já se bavím o to víc, jak všechny tak krásně rozčiluje :-)))
Odkdy má strom ruce? ruce má člověk, připisování rukou stromům = připisování lidských vlastností přírodě = personifikace (imho)
Ať je to metafora nebo personifikace v klasickém haiku nemá co dělat ani jedno. Prostě necpat do přírody co je lidské. Ukazovat přírodu tak jak je, nic lidského tam nepropašovávat. Jabloň ve skutečnosti žádné ruce nemá. Nebo snad ano? Haiku potlačuje (dalo by se říct že zakazuje) vypomáhání si fantazií.
Zvrhlíku, výraz ruce jabloní není personifikace. Personifikace je přece připisování lidských vlastností neživým věcem, třeba krajina zívá, stromy spí. Tebou kritizovaný výraz je neobvyklou metaforou, kterou pravidla haiku připouštějí (a je i často používána). Neobvyklá metafora je například také i "bledá tvář luny" (Mácha - Máj). Mácha použil v Máji i mnoho personifikací, například "o lásce šeptal tichý mech".
Máš pravdu, ne všechno o 17 slabikách je haiku, avšak toto podle mne haiku je a navíc dobré.
Pokud vím tak v haiku nemá/nesmí být personifikace. Takže ruce jabloní pryč nebo to nezařazovat do kategorie haiku. (Nechci na těch škatulkách bazírovat, ale když už je máme tak by měly mít nějaký obsah.) Ne všechno o 17 slabikách je haiku.
Shodou okolností jsem před chvílí četl Jelenovo haiku a také si myslím, že byste měli střídavě pokračovat, neboť oba tento druh poezie dobře ovládáte. :)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
