rytmicky se mi líbí docela, nese se, bohužel ty frázičky jsou hodně takové, jak to říct, obvyklé, až okoukané...
Vyloženě nejhorší je verš: "jež stavíme si každý sám," který zní jako začátečnická výplň
osobně taky moc nemusím básně, které jsou vystavěné od základu ke komínu, s takovou jasnou prvoplánovou kostrou. Raději mám báseň jako kus střepu, úryvek ze světa.. tedy pokud jde o volný, vážně míněný verš...
S podtitulem Povídání vážné i nevážné uvádí autorka ve své knize 101 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.
:
