Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Plazím se po posteli
když prášky nefungují
A měla bych víc pít
po bezesné noci jako Robert Smith
s rtěnkou na zubech a na polštáři
Říkám ti
hele ty lháři, chceš ještě něco říct?
odpovídáš neurčitě
Jsem sám v malém bytě
spíš v pokoji než v okně
něco mě žene do pláče
Já ti tu píšu po tmě
mé malé trapné tragédie
bezhlavě chodím po domě
bezhlavě utápím večery
Chybíme si jako těmhle dnům poezie
bez lesku a nádhery
Píšu ti tu po tmě
a říkám si
Přítele potkám spíš ve víně
než nad šálkem čaje
ty rýmy tam mají svou sílu, a celkově se mi to líbí.
robert tam vnáší takovou tu tajemnou poučenost a větovost, že? to se ovšem snadno zneužívá, frkneš do básně cizojazyčný jméno muzikanta nebo ulice a hned je to světový.