PIJU I

Prolog ke sbírce:

Andrej Vojtěch Narcisku pro mě -------------------------------------------------------------------------------- Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí, jeden mě pomluví a jich deset chytá se kamene. Dám mu hned pivo a milost, ale až kameny v rukou jsou, dříve ne. a já: /žiju tiše pro pár dívek koukám z výše mám hrad z dřívek/ Teplo je u Vysockých, papír jde do kamen a Morgensterni ze sběrny popáté. Proč drbat Puškiny, vším vytřeli a tak je neznáte. a JÁ: /drbny tak rád zdravím v krámě klidně dvakrát pro mě za mě/ Šest miliard lidí tleská, dívčí ruce touží nad hlavami a chlapi rytmus drží zasněně. Andrej je mantra, Vojtěch vždy ob jedno novorozeně. A refrén! A všichni! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A ještě jednou! Jedem! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A sami! Poďte, poďté! ...... .....

Tak prázdno je tu
v baru na vysoké noze
Za hustou záclonou
město ze soli
Mně z očí prší do ulic
Pane vrchní!
Dopil jsem další svou
iluzi
Platím!
ať mě tu nestihne
atak reality!

V pokoji šupnu se do peřin.
Milosrdné moje!
jako už tolikrát
pokorně vsajte
pach mých snů