pro mne je důležité když mne nekdo setře...některé věci sama cítíš,ale chceš si je nechat potvrdit...někdy tě reakce druhých překvapí...život je poznání...verše je vstupenka do snů...rozumí jen ten kdo o to opravdu stojí...být originální za každou cenu,to není můj styl...píšu pro sebe...sám sobě..odpouštím či jen tak si zpívám...mám přes 200 kousků a stále je co zlepšovat...ale proč říkám si?každé dílo je originál...jen né klišé typu Zvrhlíka...kdy ukazuje tvář dnešních dní a to mne se*e...takhle poezii defraudovat to ne...:-)
Sašo, díky moc, budu dělat všechno pro to abych se zlepšila, nejspíš to nebude hned,ale budu se snažit.
Nejspíš máš pravdu s tou"ošuntělostí"některých spojení, ale teprve se učim a díky takový, jako ty alespoň vím, kde dělam chyby.
není to špatné po stránce výstaby básně, řekl bych. Zdá se mi, že máš talent. Jeví se mi však několik těch spojení jako silně pvědomých, v poezii nadužívaných, což člověku s určitou čtenářskou kompetencí může znít poměrně nelibě, (jako by již poněkolikáté znovu žvýkal jedno sousto chápeš?):
úlomky dětství, bělostné stáří, hřejivé slunce, psí víno...
- sakra, kde už jsem to četl? a kolikrát?
a "zdivočelé růže mládí" to zní už jako nějaký veršík z časopisu pro teenegery.
ale přesto, je tam cosi, co mě přesvědčuje, že máš schopnost psát i mnohem lepší básně.
Doporučil bych hledat překvapivé souvislosti a ne tam frkat to co ti příjde napoprvé na jazyk (klávesnici)
ta je výborná...vzletná, plná světla a radosti z dětství, života :o) ..obzvlášť oceňuji tu odsazenou část..."morušový stín"
a úvod - první dva řádky jsou mi víc než blízké
