O záhonu bez jahod

Dny když jsem jahody odmítal
čas jahod zralých nahradil
chvílemi
kdy trhal jsem je do hrstí
a jedl s chutí
v té době
kterou spolkl nenasytný chřtán
věku minulého.

Já propadl údolím
na kopec živých
oparem voňavých plodů
zmrzačen láskou viny své
když doplazil se k propasti
zvědav jak žena Lotova.

Obruče prasklých prstenů
klepety prostříhají
listy uvadlé
pro nová zrození trsu svěžího
a u mé řeky
vyrůstají nové vrby pana Gellnera
aby opět chtěly
svými skřeky poděsit.

Jahodníky otrhány jsou
bez zeleně listů
bez plodů
v podzimu nebarevném
a s mrtvými kořeny.