Noční víla

NOČNÍ VÍLA

Celá, celičká, celá je ze zlata,
voní jako plástev medový,
mě zbyla jen slza rezatá
a ta ústa, co nic mi nepoví.

Miluji rána, když se probouzí
a mé oči slepené ji olizují
to hlučné ticho před bouří,
v hlavě pro ni skládám poezii.

Rty se strachem už vůbec nehýbou,
prsty se sveřepě klepou,
nádech vstoupí do obou
a dny se my dohromady pletou.

Lilium bez poskvrny mne polibek dá
rozsvítí tak v mé duši
mé sny, touhy dávno zná
a nikdy nepřipustí, jak moc jí to sluší.

Nohy ladné a maličké, bílé sněhem
neprošlapaných zimních cest
vydám se jimi v noci, během
a tebou jako vždy se nechám vést.