NOCI MOJE
Zdrcený v potocích slz ulíhám s hranou němotou,
s myšlenkou černou si pohrávám,
mám v sobě touhu čistou, bláznivou a nemytou
rozbít si hlavu o okenní rám.
Zničit všechny myšlenky a cítit tupou bolest,
míchat krev s kapkami deště
stékající zvučně mezi holých prstů prales.
Cítít tu bolest a chtít ji ještě.
Ničit mámení, které se dnem samo odletí,
míchat jed z bylin neřesti,
když do rukou hřmotně padne tíha staletí,
vidět tmu, necítit NIC, jen nestěstí.
