Je slunné a poklidné nedělní odpoledne. Skupina prcků vyrazila, vyzbrojena kyblíčky a lopatkami, svést válku o každé zrnko písku, které se povede dnes ukořistit. Brodí se travou, vajgly a zátkami z pivních lahví. Jde jen o jedno: být na pískovišti první. Jdou a vzdalují se od matek, které obsadily všechny čisté lavičky a rozevřely si navzájem svá srdce. I ony se chystají svést bitvu. Bude se bojovat o nejčistší trička, nejlepší návod na odstranění skvrn a na pikantní čínu, bude to boj o nejhodnější dítě a nejblbějšího manžela. Boj na pískovišti matky nevidí. celé jim to připadá tak idylické. Děti zatím bojují jen opatrně. Hlídají si své bábovičky, aby jim je ten vedlejší prcek nerozšlapal dřív, než to se slastnou destruktivní touhou udělají samy. Zato na lavičkách boj právě vrcholí. Mluvení vzdáleně připomínající kdákot je stále hlasitější a matky už mluví každá a jedna přes druhou a už se netváří, že by poslouchaly, co říkají ty druhé. Je to vyčerpávající boj, ze které je vysvobodí až tvrdá řež na pískovišti. Matky běží oklofat a utišit své děti, klteré se surově midlí kyblíčky a lopatičkami a řvou, až jsou celé rudé.
Matky se vracejí k lavičkám, každá spokojená, že ty druhé mají nevychované malé raubíře. Jsou už unavené a tak začnou probírat své manžely. Který je hloupější, kterému víc smrdí nohy, který je nešikovnější a který má větší plat.
Jejich muži zatím, opomenuvši své otcovské povinnosti, na svém mírovém setkání u blízkého stánku s pivem vážně diskutují o převodovkách a blbosti fotbalových rozhodčích. Jen sem tam jim sklouzne bojácný pohled k lavičkám u pískoviště, ale další lok piva zbavuje strachu a přináší pocit naprosté nedělni nirvány.
Muži neválčí. Souhlasně, hned po převodovkách a fotbalových rozhodčích, začnou probírat trabl zvaný manželka. Házejí po sobě vtipy a trumfují se, v té pivní euforii, která je hroznější. A je jim spolu dobře, protože se cítí být na jedné lodi a nejsou se svým trápením tak sami.
Děti se zatím masí jen nenápadně, aby si toho matky nevšimly. Na matky pomalu dopadá nedělní odpolední únava a začínají vztekle, ale nenápadně, pokukovat ke kiosku. Leč, otcové už mají každý několik pivíček pod čepicí a tak si těch pohledů nevšímají.
Děti najednou přestalo bavit mlátit se a bořit si pitomé bábovky z pitomého písku. Pálí je oči a začínají být unavené. Vstávají, řvou a brodí se travou, vajgly a zátkami z pivních lahví k matkám. Výzbroj nechaly válet se na pískovišti. Matky tedy vstávají, kašlou na řvoucí verbež a běží svést boj jedna s druhou o to, čí je tenhle kyblík a tahle lopatička je naše.
Přiopilí otcové začínají tušit pohromu a pomalou, houpavou chůzí nejistě a s úsměvem jdou ke svým dětem. To je totiž ta pravá chvíle. Ten jejich "Trest Boží" se o dítě nestará a nechá ho řvát u lavičky. To by mohlo trochu zmírnit jejich pivní provinění.
Rozeřvané trojice se tak pomalu ubírají k domovům. Ona řve na něho, on řve na ní a dítě řve jen tak do éteru. Nemylte se ale, oni jsou šťastní. Dítě je vyválčené, špinavé, uřvané a šťastné, matka je pyšná, že ostatní její rodině nesahají po kotníky a je šťastná, že spolu strávili hezké nedělní odpoledne. Otec je šťastný, že se mu daří jít rovně a že si za chvíli dá šlofíka u televize.
Je tak hezké vidět šťasné lidi a jejich šťastné děti.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
