Tohle nemá smysl, vážně nemá. Chci skončit, chci skončit hned. Všechno si to ještě jednou promyslím a začnu přemýšlet jak na to...
Jak jinak než s nožem v ruce. Vzala jsem si mp3 a našla si písničku You won’t know od autora jménem Brand New, která je podle mě fakt krásná. Ze začátku je taková hodně pomalá a potom asi v půlce se hodně rozjede a já mám vždycky pocit takového osvobození, normálně mít možnost, tak se asi pořádně vyřvu u toho,ale teď už mi tohle nestačí a jsem rozhodnutá, že jakmile začne ta rychlá část, že to skončím.
Vlezla jsem si do koupelny, s nožem a mp3, zamkla jsem, protože jsem měla rodiče doma a chtěla jsem to mít prostě jistý, vážně skončit a už se nikdy nemuset zabývat tím vším...
Klekla jsem si na studenou zem, spustily se mi slzy, v ruce mobil a myšlenky, jestli ještě někomu napsat, ale řekla jsem si, že ne, že by si to ten dotyčný mohl potom vyčítat, že mi nějak nepomohl a psát dopis na rozloučen jsem taky nechtěla, protože vím, jak by asi bylo mě, tohle číst, tak jsem si jen šla ještě pro papír a napsala na něj velikými písmeny: „Omlouvám se!“ postavilo ho před sebe.
Klekla jsem si opět na tu zem. Pustila si tu mp3, brečela jsem čím dál víc, klepaly se mi ruce, nohy, vlastně jsem se klepala úplně celá, uvědomovala jsem si, že za chvíli bude konec...
Písnička už se blížila k tomu místu, připravila jsem si nůž k ruce... V hlavě mi během chvíle proběhl celý život, všechno to trápení, ale i hezký chvíle, kterých bylo stejně méně.
Posledních pár vteřin...
Vybila se mi baterka v mp3...
Náhoda je vážně svině...
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
