Stvořila příroda něco krásnějšího než ženská ňadra?
Krásná máš ňadra, lásko má!
odlož však podprsenku.
Příroda nebyla lakomá,
nechej je pro mne venku.
Byť krajky sluší, skrývají
tu ladných křivek krásu,
tak horké ruce potají
pošlou ten textil k ďasu.
V tvých ňadrech magnet snad se tají:
ty divukrásné silokřivky
lákají oči pletí dívky
a dlaně se jich těžko vzdají.
Políbil jsem tvoje ňadra.
Předtím bílá jako sádra
náhle jsou jak vlčí máky
a tvé tváře hoří taky.
Něžně hladím tvoje ňadra.
Podívej se do zrcadla:
z takového kvítí věnce
neschovávej v podprsence!
Až rudé slunce tvého ňadra
vyklouzne z podprsenky
a něžným zobáčkem odkokrhá rozbřesk,
řeknu svitu za víčka zapadajících hvězd
a rukám něhou unaveným:
Stálo za to probdít tuto noc!
Dlaně jsou forma na tvá ňadra,
lépe než modelářská sádra
ty krásné tvary obtisknou.
Jak slastné je to sochaření,
když pod formou se model mění
a touha tvoje splyne s mou!
