Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Stál jsem nad Prahou
a to město bílé i temné
bylo cítit soumrakem, sakrálně, vanilkou šlapek
a rybí restaurací na Kampě
neony v zapadlých pajzlech mrkaly cizokrajným open
uvědomujíce si svoji jepičí existenci
i hranice svitu a tmy
tvé šaty na Andělu
ti chtěl svléci ten podzemní vítr
a ty jsi měla starost o své vlasy
a já chtěl aby nám ujely všechny vlaky
až na konečnou
a my zůstali
když máš strach z letících holubů
svíráš pevně moji ruku
a já si uvědomuji
že jejich oči jsou jako kapky krve
a že se dnes budeme milovat
Moc krásná a citlivá báseň...připomíná mi poezii V.Hraběte...
"tvé šaty na Andělu
ti chtěl svléci ten podzemní vítr
a ty jsi měla starost o své vlasy
a já chtěl aby nám ujely všechny vlaky
až na konečnou"
- tahle část je opravdu nádherná...*
sem tam bych ubrala zájmeno...ale to je detail...
zasloužený bod...;)
Začátek je výborný, přímo famózní,
jak umíš vtáhnout člověka dovnitř, asi tak do půlky
pak se ten text - teda pro mě- trochu rozplizává
a ztrácím nit. Ale to nevadí, to je nejspíš můj problém.
až se mi povede povede přihlásit
dám bod
(vím, že vzhledem k tomu textu je to titěrná zbytečnost, přesto ....)
krásná básnička, a jako vždycky když něco podobnýho přečtu mám dobrej pocit, tam někde uvnitř sebe, děkuju
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
