NAHÝ

Prolog ke sbírce:

Andrej Vojtěch Narcisku pro mě -------------------------------------------------------------------------------- Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí, jeden mě pomluví a jich deset chytá se kamene. Dám mu hned pivo a milost, ale až kameny v rukou jsou, dříve ne. a já: /žiju tiše pro pár dívek koukám z výše mám hrad z dřívek/ Teplo je u Vysockých, papír jde do kamen a Morgensterni ze sběrny popáté. Proč drbat Puškiny, vším vytřeli a tak je neznáte. a JÁ: /drbny tak rád zdravím v krámě klidně dvakrát pro mě za mě/ Šest miliard lidí tleská, dívčí ruce touží nad hlavami a chlapi rytmus drží zasněně. Andrej je mantra, Vojtěch vždy ob jedno novorozeně. A refrén! A všichni! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A ještě jednou! Jedem! /chci od vás květ chci též hluší bejsbolkou pět ran po duši/ A sami! Poďte, poďté! ...... .....

Co je důležité?
Že trpím, že se raduji?

Vstal jsem příliš brzy
A potmě se svlékl.
Důležitost okamžiku
byla ve stálosti aktu
k němuž je směšné klást
vedle sebe slova
která by měla něco dodat
Jsem nahý.
De facto.
Vstal jsem příliš brzy
a potmě se svlékl.
Ze škvíry pode dveřmi
v tom pokoji
vzlínalo světlo.
Nemusel jsem
oťukávat stěny
abych se přesvědčil
že nezbývá
než
tak, jak jsem
mu dokořán otevřít!

Trpěl jsem? Radoval?
Důležitost okamžiku
byla srovnána se zemí
do jedné roviny
v níž dodnes
tak, jak jsem byl
jdu

A slova
jež kladu vedle sebe
nemají dávno co dodat...