Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Stáli jsme na kopci, ruku v ruce
jak postavičky ze zasněnýho obrázku
čekali jsme na Slunce
na voňavý léto
na motýlky v břiše
ale Slunce zůstalo za obzorem
a mráz znecitlivěl naše křehký ruce
ač byly v pevným objetí
Motýlci táhli kamsi na jih,
ale na obloze zářily aspoň hvězdy
A všechny byly naše…
Pár vyvolenejch z nich malovalo
v našich srdcích tu intimní vzpomínku,
která bude navždy jen pro nás dva
Zůstane v nás, ale zmizela z noční oblohy
Když zjistila, že Slunce nevyšlo,
Nechtěla se okoukat
Zrovna v těch nejtěžších chvílích!
A my jsme stáli na kopci, bok po boku,
Jak figurky ze smutnýho obrázku
A čekali na víc
Hvězdy zevšedněly
A motýlci jsou tak tvrdohlaví
Chodí si, kdy chcou a kam chcou
A my jsme stáli tam, jen kousek od sebe, jak záchodoví panáčci,
kterým osud nedovolil sloupnout se ze dveří a najít si k sobě cestu
jak figurky ze sladké bonboniéry, které si nikdo nikdy nevážil
jak my dva, kterým cosi poztrácelo jiskřičky dřív, než začal hořet oheň
jak my dva, co si slibovali lásku, která nikdy nepřišla
Ahoj. Děkuju za komentáře. Rád přijmu konstruktivní kritiku, ale většina toho, co mi vytýkáte, mi připadá naprosto neopodstatněná a někdě z toho čiší spíš nepozornost. Neříkám v žádným případě, že je ta básnička nějaká úchvatná a že umím dobře popisovat, co mám na srdci, ale ču tady kritiku ve smyslu námětu zpracovaného všemi, kdo kdy milovali... Ten text je o tom, když si s někým moc rozumíte, přitahujete se navzájem a chcete se zamilovat, ale ono se tak nestane, ač se snažíte sebevíc, protože láska je tvrdohlavá a občas si radši chodí trápit nějaký platoniky. Takže tu nejde o nějakou ztrátu milovaného nebo o dobývání dívčího srdce, jak tady čtu. Možná, že kdyby tohle byl první server, na který jsem tuhle básničku umístil, stáhl bych ocásek a mlčel, ale vzhledem tomu, že na jiných servrech čtenáři minimálně pochopili, co mám na mysli a ohlasy byly pozitivní. Možná, že je tenhle server odbornější či jak to mám nazvat, ale v takovém případě bych předpokádal, že odborníci nebudou kritizovat báseň, jejíž myšlenku zjevně nepochopí....
Stejně jako Ketums tě vítám na Mezeře a stejně tak jako ostatní i já musím trochu kritizovat. Shrnul bych to asi tak: Moc omáčky kolem jednoho velkýho kýče, mno... Navíc, to "chcou" v básni, která má zřejmě za cíl nějaké dívčí srdce a má z něj odkapávat romantika, to je fakt síla, to ti řeknu...
Mno snad příště, určitě si dám majzla, co budeš mít dalšího ;) :D
romantická duše přetrvá, i když "motýlci" nepřiletí ... zůstane v podzimní procházce spadaným listím, každičkém západu slunce .... :")
k básni, nejspíš bych byla ještě kritičtější než Ketums, tak se nebudu příliš vyjadřovat ... je to rozhodně upřímné dílko, ale nápadem tolikrát zpracované všemi, kdo kdy "milovali", že nemůže vystoupit ze stínu .... zkus to jinak, ... věřím, že komu byla určena, vykouzlila úsměv a zahřála, ale tudy vede cesta akorát tak naivním holkám pod sukni:")
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
