Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Včerejší noviny a použitá slova
vítr stránky roztahuje pro nezvané chodce
pán se zlomenou rukou v bílé sádře jako nepovedený David
chtěl jít
ale teď v polobotkách jako do rakve a opilý jen dotýká se země lehce
second hand času nebo tance
a já se dívám snad
že v pavučině nebe zmítají se hvězdy jako stříbrné a zlaté mouchy
a pavouk měsíc tká nad hroby další noc
když leželi jsme spolu blízko ohni
jazyk plamenů miloval tě
a tys hořce říkala mi věci tak divné
jako pro jiného když je šeptáváš
jako při umírání až
a tančila jsi kolem mého těla krásně
jako had
až zítra na černo pojedeme spolu tramvají
kolem padlých andělů ve výkladech butiků
a fasád velkoměstských obličejů
obejmeme se jen tak
stejně nikoho nebude to zajímat
Líbí se mi všední a výjimečné věci vedle sebe....
noviny si často spojuji s ránem a s rukami čtenářů....tady je příjemný opak...který navazuje atmosféru noci a liduprázdna...
pak oheň a milování....přechod z chladu do tepla...;)
a pak se vracíš k městu...a té intimní chvilce, která patří jen vám...;)
padlý andělé...hm..co třeba kolem padlých pannen butiků?
představila jsem si totiž figuríny...
Padlí andělé - ech, to je pro mě skutečně až moc profláklé sousloví. Někdo tomu říká klišé, já to slovo nemám rád,
jelikož mi připomíná kližku, a to je moc dobrý maso na guláš a ten já miluju :-)
Ale tak vcelku - báseň působí dojmem že to bylo napsaný na jeden zátah, což možná ubírá na prefíkanosti, ale zato podporuje autenticitu. Já to prostě autorovi věřím a rád jsem si početl :-)
jarda
2008-08-25 12:07:14
skvělá vyprávěnka dospělýho chlapa
klišé, kýč ....
nojo, sou autoři co píšou fakt neoprejskaně, pak říkaj, najdi si v tom co chceš, dávám ti prostor, ale ani sami nevědí proč co napsali, myslím že když se najde někdo, třeba jeden, kdo pochopí myšlenku která autora dohnala k tomu že potřeboval něco říct ostatním a že tomu co napsal rozumí, je to daleko lepší
pro koho píšem, že jo
zaujal mě první verš ... spojení novin a použitých slov je v kontextu let minulých, kdy toaletní papír nebyl tolik hojný, zajímavým obrazem:D
"jako" .... ošklivá vycpávka ....
"padlí andělé, měsíc nad hroby" je klišé
"v pavučině nebe zmítají se hvězdy jako stříbrné a zlaté mouchy" .... tohle pro změnu kýč
3.verš má dobrý námět ... pojí krásu s nedokonalostí; zajímavá reálie; vypustit bílou sádru, zůstal by větší prostor pro čtenáře (koneckonců, zloměná končetina automaticky asociuje sádru a sádra automaticky asociuje bílou)
kvantem RŮZNÝCH obrazů to na mě působí dost přeplácaně
závěr je povedený, má návaznost k předchozímu textu ... město - tramvaje - butiky - chodec ... držet se spíše téhle linie a omezit množství plamenů, milovat, umírat, rakev, měsíc, hvězdy .... bude to kvalitnější dílo .... tato slova jsou tak často užívána, silná, kolikrát stačí jedno na báseň
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
