od rána do noci
nabrané do talíře
nalité do hrnku
schované v prádle
řeči řeči řeči
mlč už
nechci tě poslouchat
průběžná otrava sluchu
venku je klid
studené oko zírá z oblohy
na slepé oblouky kostelních oken
jen bílá kočka na hřbitovní zdi
mlčí do tmy
chci zpátky svoje tiché sny
Tahle basen mi pripomnela meho dedecka. Mel vadu sluchu, ktera se dala napravit banalnim lekarskym zakrokem. Nikdy k tomu doktorovi nesel..aby nemusel poslouchat babicku. :-) Rezignace nebo selektivni vada sluchu. Jenze pak by zas nebylo o cem psat. Diky za milou vzpominku.
ponorková báseň :o) ...to co jsi chtěl říct, se podařilo, ale ocobně bych přidal víc takového potlačovaného "přepětí" v závěru...snad víš, jak to myslím :o)
