|
|
|
|
Info
|
| Děl | : | 4023 | | Komentářu | : | 16717 | | Členů | : | 487 |
|
|
Návštev
|
| Celkem | : | 209825 | | Právě online | : | 43 |
|
- inzerce -
BlueBoard.cz
Malá diskuse
(Chceteli heslo pro vstup,
pište na ICQ 254685907)
|
|
Malíř bez očíID: #2317 | Autor | Jan Urban |  | | Vytvořeno | 13.04.08 22:25:59 | | Kategorie | Poezie - volný verš | | Téma | O životě | | Počet návštěv | 110 | | Dílo sledují | |
Den v hodinách přesýpacích
se obrátil k noci.
Co zrnko písku
to jeden malý sen
který odmyká dveře obrazáren
s obrazy těch
kteří potkali malíře básní.
On ponořil štětec
do barev věčného kýče
a z očí mých vytvořil oblohu.
Ta byla prvá kterou uviděl
to nebe modré bez stínů
s řekou nekonečnou jak moře samo
ano tou řekou bez břehů
slanou ze smutku mého.
Tu oči stříbro z bělma přidaly
pro beránky nebe
a jeho stínu ve vodách
vmísily barvu nahých těl
těch nejkrásnějších žen
které v jednu splynuly
v jednu a žádnou jinou.
Vody s oblohou
promísené studem těl
odtekly z obrazu a palety
aby místo uvolnily
pro jinou pastvu pro oči.
Nové barvy malíř namíchá
dle odstínu rtů a jahod měsíčních
aby vytvaroval hroty ňader vzrušených
hlasem vzdáleným
který ptáci přináší
od severu k jihu.
Tělo vůně meruněk
prohnuté k svému klínu
se napnulo v té linii kouzelné
kdy rozum smysly zavřen bývá
do cely
odkud ony uprchly silou
danou nebem samým
aby v podobě touhy nedočkavé
pronikly v tělo a duši zároveň.
A nové zrnko a nový sen
unaví malíři ruku zemdlenou
když těla poklesnou
z vrcholu svého k zemi
pro hlad dvojího druhu
neboť ret ve rtu spojených těl
je stejně nenasytný
jako duše
které vstřebaly samy sebe navzájem.
I čas si přidá barvu svou
do podoby černých křídel.
Malíř básní
barvy odhodí
odstoupí od obrazu posledního zrnka
umyje štětce
a půjde spát do snů básníka.
|
|
|
|
|
|