Voní prašná tma
a reflektory spí
dřevěné masky dýchají
jsem maňásek i javajka
marionetou stávám se
jen vodič neshodne se
s mou touhou volnosti
na forbíně života
jedná se o hříčku, proto by myslím měla být vybroušena dokonale...
se - se
spí - dýchají
působí to velmi rušivě do rytmického ladění...
já osobně nesnáším pseudofilozofování na základě podobnosti:) nicméně objektivně je to formálně víceméně zdařilé...atmosferické ladění prvních slov tomu dodává jemný kontrast konkrétního obrazu, který spadne právě do toho, z čeho mám tak trošku tik ...aaale co, má to potenciál :)
na malého bodíka... asi ano:)
jo Dalibore , mě se také stává, že píšu a píšu a
mezera si -vybere- jen několik slov a ostatní slova se tam vubec neobjeví, kolikrát mam vzteka a po chuti psát komenty...
"marionetou stávám se" bych možná otočil? na "a stávám se marionetou" - tedy měl bych z toho lepčí pocit potom...
Jinak ty víš, že tvoje básně čtu rád a vždycky mě potěší ;)
mně se to naopak zdá neuseknuté. Má to hezký rytmus... čteno večer, když je člověk docela slušně unavený, navzdory ne zrovna pozdní době, vyznívá takovým tím utichajícím dojmem, jako když se čtou bolavá slova do tmy a odtud se nevrací do hlavy... někdo by řekl výkřik, ale já mám za to, že taková slova lze říct i šeptem a ... jo plácám :)) ale evokuje mi to takové myšlenky a určitě to ani nejni kritika, jaká je "vhodná" a je mi to jedno :D
Prostě dávám bod a nějak ani nemám co dodat. :)
