Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Když ti vyprávím
o doposud a potom
a taky o sutinách na Měsíci
trochu o ničem na dně
tvého šálku ranního čaje
usmíváš se a jsi podobná
dětskému revolveru
v dlaních našich
nenarozených vnoučat
Odpovídáš mi
Tohle nemůže nikdo napsat
Baví tě to?
Baví
I když dostávám
kopřivku ze svých vlastních slov
Potřeboval bych umět
vydýchat se a proklít zároveň
Mezitím zemřela teta
Tahle prostá věta
je hranicí mezi jedním životem
a jednou smrtí
Počítat nás naučili
také zvykli
všem známým říkat
že ještě jsme
že nám to myslí
v čase přítomném budoucím
i předminulém
Život je tady a teď
Odpovídám ti
Moc ke vnímání... nojo, když se tak na to dívám, jsou to vlastně dva volně spojené texty.
Miniatury obdivuju, ale neumím. Má to své důvody - jsem užvaněnej, neumím se vyjádřit zkratkou a stručně. A většina mých pokusů o básně jsou příběhy - mají jednoduchou stavbu vyprávění... protože jde vlastně o pokus prezentovat prózu jako poezii. Je to můj handicap, z něhož se pokouším vytěžit maximum přetavením do podoby autorského záměru ;-)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
