Opuštěná židle.
Opuštěný hrnek s nedopitým vínem.
Plechový hrnek, na jedné straně oprýskaný.
Prázdná lahev od vína.
Stolek s rozviklanou nohou.
Prázdná místnost.
Opuštěná rohožka přede dveřmi.
Opuštěný pes pod rozviklaným stolem.
Přízemí v opuštěné ulici.
Opuštěná krabice s fotografiemi.
Se žlutými obrázky, které tři čtvrtě století těšily unavené oči.
Opuštěný zapraný ručník, který ještě ráno
tiskly upracované ruce.
Oči už neexistují.
Zbyly po nich levné brýle na rozečtených novinách.
Ani ruce už neexistují.
Ten komu patřily odešel tiše ze své oprýskané scény.
Odešel klátivě, opile, tak jak odcházel
denně ze své hospůdky na rohu opuštěné ulice.
Pes škrábe na dveře a pláče.
On ví. On jediný ví,
že se dnes už nedočká opilého kopance.
On ví, že je konec.
Takový už je život-když je opuštěný.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
