Koncert

jen kytara a bubny
a rytmem polapený dav houpavě zahučel
pak zvuk se přelil
když dva smyčce prostor uchopily do svých strun
a vládu nad houslemi
převzal kontrabas
chvíli se laškovně kočkovaly
zatímco bubny předly jak motor harleye
v zápětí na povel
přidaly plyn
v tom jeden hlas
pak dva, tři a čtyři
z kopce pódia k nám do údolí publika
tak mohutně zaplnily prostor zvučným akordem
že ani nástrojů nebylo třeba
a opět kytara
zpívala chvíli a chvíli jakoby se nadechovala
a namísto slov sdělovala tóny radost, smutek, naději
pak všechno společně zaznělo, kytary, housle, hlasy
bubny hnaly ty tóny před sebou
jako když stáda se vrací domů z pastvy
s takovou radostí
že už mají domov na dohled
a vrata našich uší byla dokořán
a vítala je
domů